Možná se někomu bude hodit. Objevila jsem ozdobičky dělané háčkováním z korálků na přízi - možná se tak dá i příze koupit - ale já hledala, jak ty korálky na vlnku navléknout... 
Obrázkový návod:
Uchem jehly protáhneme nit dvojitě a do toho očka z dvojité nitě provlékneme vlnu
Pak jen jehlou navlékneme korálky - jehla-nit-vlna
A hotovo - máme korálky na vlnce, vyvlékneme jehlu s nití a vytáhneme konec vlny
Hezké tvoření a krásné dny ☼
.
Hledám, jak se efektivně naučit angličtinu. Hledám a zkouším všechno možné - už 30 let. A dám dohromady s pomlkami jednu základní větu, rozumím holým větám a hovor s cizincem je katastrofa.... A jak tak hledám, zkouším a poslouchám názory ostatních, dospěla jsem k jednomu. Žádná zázračná metoda neexistuje.
Prostě jdi a zkus to. Prostě trénuj. Mluv, zvedej telefony, poslouchej... Jdi do toho. Jasně, že budeš dělat chyby, jasně, že si budeš připadat jak trotl, a jasně, že uděláš pár trapasů. Měl by ses zlepšit, když to nevzdáš.
Ona je to vlastně metoda pro všechno. Někdo se ti líbí, tak ho někam pozvi. Jasně, že si budeš připadat jako trotl, jasně, že řekneš nějakou blbost, jasně, že to nemusí (napoprvé) vyjít. Ale zkusíš.
Chceš pěstovat zeleninu? Tak to prostě udělej. Jasně, že ti nemusí nic vyrůst, jasně, že to první rok (roky) zkazíš, jasně, že budeš potřebovat radu, jak na to... Ale když to nezkusíš a budeš se jen dívat na druhé a sledovat youtube, nevypěstuješ nic. Můžeš mít správné informace, ale dokud si to sám nezkusíš, nevypěstuješ nic.
Prostě cokoliv člověk chce, musí to zkusit. Jiná cesta nevede. Chceš dělat hezké fotografie? Tak foť. Chceš umět vařit? Tak vař. Chceš umět plést svetry? Pleť. Chceš umět programovat? Programuj. Chceš umět hrát na klavír? Hraj. Chceš mluvit anglicky? Mluv.
Je to logické. Ale když se nechávám občas chytit do toho sledování fotografií a videí na sociálních sítích a do reklam na dokonalé životy... nějak na tohle zapomínám.
Mám ráda svoje chyby. Ukazují, že něco dělám, do něčeho se pouštím, něco trénuji. Někdy jsme zvyklý na kritiku ostatních (rodičů, učitelů, anonymních komentářů) "Ty jsi úplně blbý, proč se do toho pouštíš, ty se to nikdy nenaučíš..." Žádnou touhle kritikou bychom si neměli nechat brát radost z našich pokroků.
V ničem, co dělám, nejsem perfektní. A spoustě věcem jsem věnovala moře a moře času učení se - a výsledky? Někdo jiný by měl mnohem lepší za třetinu času. Ale nikdy jsem to na dlouho nezabalila, že se na to... Protože mi to učení přinášelo radost. Protože mi moje pokroky přináší radost.
Dnes jsem schopná mluvit s lidmi (ne nějak nenuceně, plynule, o všech tématech) - ale kdybyste mě viděli před x lety :-) Jsem schopná plést, psát všemi deseti, číst v mapě, chodit... - a kdybyste mě viděli, když jsem začínala :-)
A nakonec i to, že zvládnu samostatný hovor v angličtině (i když se asi já i ten cizinec pořádně zapotí), je pro mě úspěch, který zahřeje a nenechám si ho vzít.
A příště návod na pletenou dýni. Mějte se moc hezky a hodně radosti z pokroků, ať už se pouštíte do čehokoliv ☼ ♥
Prošla jsem mnoho míst
a málokterá zůstávala.
A i když si člověk byl jist,
i lidi mi voda času vzala.
A i když nyní je pevně držím
a vím, že významné mají místo,
nevyhnem se zrádným stržím.
Už vím, nikdy nic není jisto.
Tak jen pro tuto jednu chvíli,
jsem ráda, že u sebe je mám.
A i když se člověk často mýlí,
v mém srdci je dobře znám.
Ti za ruku mě pevně podrželi
a v tíze měli jen milá slova.
Nahlédnout do mých přání směli,
jedno z nich je - potkat se znova.
(Fotky ze Žatce, Rakovníka, Chotěšova, Krt)
Vím, že neumím psát básničky, které by měly správný počet slabik, skvělé rýmy a perfektní verše - ale píši ze srdce.
Přeji všem krásný týden, děkuji za zastavení. ☼ ♥
... anebo při nemoci. Podzim prověřil moji imunitu a protože mě shledal nedostatečnou, nechal mě týden v posteli. A když už bylo trochu líp, tak jsem se do té postele zachumlala s knihou. Milou, cestopisnou nebo přemýšlivou - hlavně nic brutálního.
Pravda, ne všechny knížky jsem přečetla při nemoci, některé i dřív, ale díky naší městské knihovně jsem nad nimi strávila hezké chvíle. Třeba si někdo z nich vybere.
Klára A. Samková - Po Evropě s maminkou - tuto knížku musím dát na první místo. Můj obdiv autorce, která se nebojí jít s kůží na trh (neboli se svými názory, které se ne každému můžou líbit). A to jak vychovává a vzdělává dceru, vede ji k umění, přemýšlení a samostatnosti, to klobouk dolů. Je to cestopis. Je to o tom, jak autorka cestovala nejdřív s maminkou do Ruska (protože tehdy to jinam nešlo, a protože i Rusko je součástí Evropy!) a jak pak cestovala s dcerou - od mala, po Evropě, výlety bez cestovek a zamluvených hotelů, po galeriích, výstavách, památkách, ale i do Evropského parlamentu nebo koncentračního tábora. Ze začátku jsem si říkala, že je to strašně chytrá ženská a na mě strašně složitá. Pak se mi začalo to její propojování a vysvětlování dějin líbit. Kde jinde bych našla, že svatá Anežka a svatá Alžběta byly sestřenice, nebo že Masaryk mohl být nemanželský syn židovského statkáře a německé děvečky (určitě v knihách, které jsou v poznámkách pod čarou). Je to knížka, kde je historie, zeměpis, filozofie, kde jsou zážitky, kde je glosování doby - a svou upřímností (a i jako rodiče) si mě získala.
Slepičí polévka pro matku a dceru - (Jack Canfield, Mark Victor Hansen) - neuvádím tučně autora, protože jsou to příběhy mnoha a mnoha lidí. Každý z nich napsal jeden článek na jednu až tři stránky, co se mu vybaví, když se řekne vztah matky a dcery. Neberte mi iluzi, že příběhy jsou pravdivé. Že se skutečně staly. Že matka nebo dcera si něco díky tomuto vztahu uvědomily, že prožily lásku a souznění. Na začátku článků je vždy i hezký citát, občas nějaký milý kreslený vtip o tomto vztahu, a tak tato knížka je opravdu pohlazením pro matku i dceru.
Bedřich Ludvík - Pohádky pro otce a matky - milá knížka k zamyšlení, jsou to pohádky a nejsou to pohádky, nezvítězí vždy dobro, a některé povídky jsou smutné, ale jsou o lidských trápení, touhách, o andělech, schodech do nebe - a každá pohádka měla svůj smysl a rozřešení.
Véronique Maciejak - Naučte se tančit v dešti - hlavní hrdinka pracuje v rozhlase a cítí, že její život je nenaplněný, práce ji přestala uspokojovat, přítele nemá - a při reportáži se seznámí s mužem, který píše motivační knihy a zapojí se do projektu, v němž jí každý týden přijde jedna zpráva, kterou se má řídit, aby tak objevila sama sebe a zlepšila svůj život. Je tam například, že má jít za svým srdcem - tedy doleva. Dojde do restaurace-kavárny, kde se seznámí s milými lidmi, a zjistí, že toto je pro ni to pravé. Nebyla to klasická romantická knížka, i když jiskření mezi hrdinkou a autorem motivačních knih tam je. A nebyla to ani klasická motivační knížka. I když člověk mohl zkoušet řídit se podle rad, které chodily hrdince do emailu. Příjemné čtení.
Martina Lukášková, Eva Francová - Svatojanský lunární kalendář - rady, co dělat v jednotlivých částech roku, bylinky, popis jednotlivých znamení, recepty - knížka toho obsahovala tolik, že jsem zatoužila si ji koupit.
Rosťa Gregor - Šťastná to země - dostala se mi do rukou knížka o koloputování i s autorovým věnováním. Nechápu, jak se dá během 14 dní objet na kole Československo. Nechápu, jak se po výkonu ve dne člověk vyspí kdesi na lavici. A jak nenastydne, když prší, je vítr a jiná nepohoda. Jak se dá na kole v jednom zápřahu najet 600 km. A jak se dá na kole cestovat Rumunskem nebo Albánií... Rosťa Gregor si se čtenářem povídá a i takový cyklista (necyklista) jako já se začetl, obdivoval, pousmál - a hledal na mapě vesnice a města, kterými projel. Obdiv a hodně zajímavých cest.
Zdeněk Svěrák - Nové povídky - nejvíc se mi líbila hned první povídka Betlémské světlo - psáno z pohledu mentálně zaostalého chlapce, který musel říkat pravdu. V povídce Nákup jsem zas obdivovala, jak autor dokáže popsat pocity z pohledu starší ženy. Většinou vypravěčem byli starší muži a nechyběla sexuální touha, ale vždy jsem byla zvědavá na pointu a vždy se odehrávalo u nás (v povídce Dvojí vidění se zamířilo na chvíli do Švédska). Povídky vyznívaly pravdivě - jako by se (při troše fantazie) mohly skutečně stát.
Ruediger Schache - Tajemství přitažlivosti srdce - nazvala bych to, jak znovu naprogramovat své myšlení, jak otevřít srdce lásce... Řada z nás má v sobě mylné programy, které znemožňují uskutečnit to, co chceme, být s tím, kdo se nám líbí. Jde o to je najít, opravit a uzdravit se láskou.
Pavel Novák - Polský zápisník - autor je zpravodaj Českého rozhlasu v Polsku. A doporučuji těm, kdo se ve zkratce a poutavě chtějí něco o našich sousedech dovědět. Známá místa, trocha historie, lidé. Napsáno v krátkých článcích, doplněno fotografiemi. Je poznat, že autor v Polsku žije, má lidi i místa rád a zajímavě sděluje a vybírá to, co čtenáře zaujme.
Vzpomínky kočičího doktora - Dr.Louis J.Camuti - Jéminkote, kolik že to bylo panu zvěrolékaři, když psal tuto knihu? 85let? A jsem moc ráda, že ji sepsal (vydána v USA v roce 1980). Není jen vtipně psanými příběhy s kočkami a jinými zvířaty (fakt jsem se nahlas smála), je protkána i radami pro majitele koček, a je i odrazem doby, ve které žil. Dr. Camuti byl Ital (už jen kvůli tomu u mě dostává bodíky) působící v New Yorku, u něhož se po šedesátce zjistila alergie na kočky, ale to mu nezabránilo, aby pokračoval v tom, co umí, co ho naplňuje... a pomáhal těm sebevědomým tvořením, kteří dovolili svým páníčkům, aby s nimi žili v jedné domácnosti. Knihu může číst kdokoliv, ale asi jen milovníci koček pochopí :-)
Krásný víkend, ať s knihou nebo bez, a hlavně ve zdraví ☼ ♥
S podzimem oprašuji rubriku pletení. Botičky předány v modré i růžové, tak dávám podrobný návod pro toho, kdo by měl v okolí někoho očekávající radostnou událost :-)
Baby botičky jsou od Jaroslavy Dovcové z Praktické knihy pletení. Pletou se na dvou jehlicích a nakonec se sešije zadní část. V knížce je rozpis na jehlice 3,5 (začíná se na 41ok), dávám rozpis pro jehlice 2,5 a fotografie.
Schéma postupu pletení:
Začala jsem na 47 ok, 1.ř. obrace, 2.ř. střídání hl,obr, 3.ř. střídání hl,obr, 4.ř. dírky (hl,obr,splést, nahodit-opakovat), 5.ř.-7ř.-hl.,obr., 8.ř.hladce, 9.ř. obrace, líc hladce, rub obrace - 30řad
Z obou stran odložit 17 ok a plést nad prostředními 13 oky - 20 řad
Teď nabereme všechna oka včetně nártu. 17 ok odložených zprava, 11 ok pravá strana nártu, prostředních 13 ok nártu, 11 ok levá strana nártu, 17 ok odložených zleva - máme 69 ok
Pleteme 10 řad nad všemi oky.
Ted opět odložíme ze stran - 28 ok na každé straně a pleteme nad středovými 13 oky a v každé řadě spleteme poslední oko s odloženým okem (na líci hladce, na rubu přetažením hladce).
Dej mi prosím chvíli času,
zachytím pro tebe krásu,
kde zlatý vlas k druhu běží,
naši lásku pevně střeží.
Možná byly temné chvíle,
dnes chci říci ti však mile,
že barevnost světla tvoří
všechno, pro co srdce hoří.
Věřím v tvoji fantazii,
odhalíš, co v díle skryji.
Návrat cítím v rozloučení,
s tebou přiznám povznášení.
Obohacující není jen čtení blogů, ale i setkání s blogujícími. Ke krásnému zážitku Praha s Jiřinkou a příjemnému povídání se Simi z Austrálie přibylo v pátek povznášení nad fotografiemi Petra. Tímto výstavu doporučuji, protože fotografie jsou opravdu umělecké a tak rozdílné, že si každý může vybrat tu svoji (pro mě to bylo hodně těžké vybrat si tu nej). Děkuji za hezké provázení a výstavám (nejen této) přeji hodně nadšených obdivovatelů. ☼ ♥
PS: Všem přeji, ať jste v těchto dnech v suchu, teple a v bezpečí. Hodně síly. Kéž jste v pořádku.
.JPG)
