Rok 2021 - trochu kartářství

Už jsem tu psala, že na konci roku si tahám z balíčku andělských karet na každý měsíc jednu kartu. Zkusila jsem si vytáhnout karty jako poselství těm, kteří budou číst. Není to předpověď, je to jen takové krátké zamyšlení a povzbuzení k jednotlivých měsícům. Za inspiraci děkuji kartičkám Andělé krystalů od Doreen Virtue. Snažila jsem se jen neopisovat slova Doreen Virtue, ale dát něco svého, jak na mě karty a kameny, přiřazené ke kartám, působí.

Leden – Jantar. Jantarová komnata? Co asi skrývá? Pokud dostaneme povolení dveře otevřít a vstoupit. Jenže těmi, kdo mají klíč, jsme jen my sami. Může nás trápit hodně věcí, ale vždy se dá najít ten kousek naděje. I když budeme zoufalí, i když se nebude dařit, možná existuje ten úkryt, kam se můžeme schovat a znova načerpat sílu do dalších činností.
Únor – Citrín. Někdy si kousneme toho kyselého, až zkřivíme ústa. Ale i to kyselé je potřeba. I to kyselé patří k chutím. Nemůžeme si říct, že to okusit nechceme. Možná je cestou přijmout to, občas i tu tvář zkřivit, ale počkat si, až si ten život opět budeme moci osladit.
Březen – Kalcit. Nejběžnější krystal mnoha barev. Někdy je mnoho povinností, na člověka se všechno valí a není úniku. Tím víc je potřeba pečovat o sebe. Tím víc je potřeba dopřávat si odpočinek, navštívit přátele, chodit do přírody... Nejen práce, ale i odpočinek se dá naplánovat.
Duben – Ametyst. Zvenku obyčejný kámen, uvnitř fialová zář. Jací jsme? Zvenku obyčejní, podobní, a uvnitř každého z nás září naše skutečné já. Před někým ho schováváme, chováme se podle zavedených rolí, abychom nevybočovali. Ale měli bychom si dovolit i zářit, ukázat naše skutečné já. Alespoň mezi těmi, o kterých víme, že nás právě takové přijímají.
Květen – Nefrit. Zelený léčivý kámen. Zelená je barva domova a zdraví. Uzdravení našich neduhů. Uzdravení našich vztahů. Věnovat se sobě a věnovat se sobě navzájem. Léčba vírou, optimismem i modlitbou.
Červen – Záhněda. Některé problémy jsou temné. Některé problémy se táhnout z minulosti. Některé problémy jsou způsobeny naším špatným pochopením dané situace. Všechno rozebrat a vyřešit – to by chtěl člověk. Možná je na čase odpustit a zapomenout.
Červenec – Akvamarín – kámen pro všechny umělce. Co v sobě objevit nějaký talent? Co takhle zkusit psát, malovat nebo zpívat. Co zkusit nějakou činnost, kterou jste chtěli dělat, ale nebyl čas nebo jste ji zavrhli jako nedůležitou? Je možné, že tím, že se budete zabývat činností blízkou vašemu srdci, obohatíte i okolí.
Srpen – Granát a Vltavín. Na srpen jsem z balíčku vytáhla tyto dvě karty. Granátové jablko a kámen, který se těží jen u nás. Možná jsme jen malý stát, málokdo ve světě ví, kde leží naše země. Ale jsou tu výjimeční lidé, máme umělce, sportovce i vědce, kteří nás mohou reprezentovat. Nezbavujte se toho malého, nemusí to být bezvýznamné. A granátové jablko schovává v sobě zrníčka. Sladká a šťavnatá. Možná i život má pro nás ta šťavnatá zrníčka. Schovaná pod trpkou slupkou.

Září – Zlato. Drahý kov. To, co je zlaté, je opravdové. Všechny naše kroky můžou vést k záměru, který si vybereme. Můžeme dosáhnout našich cílů, pokud budeme myslet vše opravdově a skutečně. Pokud budeme mít správnou víru a nebudeme se bát selhání.
Říjen – Žlutý jaspis. Síla, odvaha, sebedůvěra. Mít všechno pod kontrolou, ovládat druhé, myslet si, že my sami jsme ovládaní – to není tím správným. Na každou hru jsou potřeba dva lidé. Pokud nechcete být ovládaní, přestaňte se tak chovat. Snažit se mít všechno pod kontrolou znamená vyčerpání. Nechte věci plynout.
Listopad – Apatit – klamný, zavádějící. Co je opravdové? Co je jasné? Během roku jste překonali mnoho překážek. Možná jste nedošli tak daleko jako ostatní. Možná máte pocit, že jste toho neudělali dost. Ale to je klamné. Neporovnávejte se. Dívejte se jen na svůj vývoj. Nemusíte být dokonalí. Jste jedineční.
Prosinec – Tanzanit. Kámen pojmenovaný podle svého naleziště – Tanzánie. Je to kámen lásky, znovu otvírání našich srdcí. Vytáhla jsem ho na prosinec, kdy slavíme vánoce. Jsme k sobě milejší, otevřenější, scházíme se na návštěvách, obdarováváme se. Laskavost. Ta nic nestojí. A máme ji všichni v srdci.

Šťastný nový rok 2021

Májová koťata

Máme jednu mourovatou kočku. Je svá. Přes zimu bývala vevnitř a lehávala nejčastěji ve sprše. Což jsem nechápala. Jako kočka by se měla bát vody, ale možná tam byly nějaké "špatné zóny", které vycítila. Jakmile začalo být venku hezky, je venku a doma se moc nedrží. Musí přece chytat myšky (za což chválíme) a ptáky (za což hubujeme). Když nám chce udělat radost, přijde se s úlovkem pochlubit. Ale většinou o ní přes léto nevíme.

O víkendu jsme ve sklepě slyšeli kničení, kňourání, pískání. Že by se ozývala myš? Omyl. Hledali jsme po zvuku a objevili, že to něco nekňourá, ale mňouká. Objevili jsme koťata.

Nenapsala jsem důležitou věc. Naše kočka je vykastrovaná, aby koťata neměla. Sice jí byly trošku podobné, ale koťata mít logicky nemůže. Vyndali jsme je na sluníčko, vyčistili očíčka a hlídali, jestli se ukáže pravá máma.

Objevil se černý kocour. Alespoň sousedka tvrdila, no jo, to je od sousedů, ke mě také chodí. Ale to je kocour. Trvala si na svém. Tak to už nehrálo vůbec. Černý kocour mít koťata také logicky nemůže.

A jak to teda dopadlo? Černou kočku měli dva sousedé, tedy jeden soused kočku, druhý soused kocoura. Zřejmě se dali dohromady a je z toho takovéhle malé nadělení.

A kdo pozná, kolik je koťat na obrázku, jedno dostane za odměnu :-)

Co mi blog dal?

Už jsou to dva roky, co jsem začala psát ne do šuplíku, ale na blog. Když jsem si vytvořila blog, měla jsem představu, že budu mít stovky návštěv denně a desítky komentářů u článku. Trošku namyšlená, možná si řeknete. Nebojte, brzy jsem spadla zas na zem, objevila články od skutečně dobrých blogerů a byla vděčná za každý komentář.

A jak to tak bývá, když se člověk spokojí s tím, co má, objeví něco, co je skutečně důležité. Něco, co mi opravdu chybělo. Po čem jsem skutečně toužila. A co jsem si myslela, že nikdy mít nebudu. Našla jsem tu něco úžasného. Někoho. Našla jsem tu babičky.

Tedy, abych uvedla na pravou míru, jsou to ženy, které by mohly věkově být mými matkami a některá dokonce sestrou. Toto označení jsem vybrala, protože již mají vnoučata. A protože pro mě babička bylo něco snového. Babičce se může říct vše, ne jako rodičům. Babička pochopí, s babičkou je zábava, babička rozmazluje, babička je moudrá, babička má zkušenosti...

A tak jsem tu našla skutečně takové babičky. A hned v několika verzích. Jedna babička je praštěná, jiná tvůrčí, další citlivá, jedna je cestovatelka a jiná všestranná. Každá z nich je jiná. S některou jsme si bližší, její komentář se mě mile dotýká, jiná je ta babička zdálky, co se objeví jednou za čas, vychrlí novinky a zas zmizí. Každá je osobnost. K některé bych jela na prázdniny radši, k jiné trošku míň, ale s každou bych určitě zažila něco jedinečného, a s každou bych si to užila.

Všechny jsou to akční ženy. A možná se některá z nich bude bránit. Ale žádná z nich není tou babičkou, co svěsila ruce do klína. Každá z nich dokáže obsluhovat PC a dávat články na blog. A i když ve škole žádné hodiny informatiky asi neměli, umí toho s blogem kolikrát víc než já a občas se mi od některé z nich dostane dobré rady.

Ukazují na blogu kousek ze sebe, jsou čtené, jejich blogy jsou pozitivní, a jejich článků i příznivců přibývá. A to i přesto, že mají svoje starosti, svoje denní činnosti, vnoučata, i trápení. Z žádného jejich článku se nedovíte to, co tady píšou mladé holky, je to na houby, nikdo mi už nepomůže. Možná je to o těch zkušenostech. Když už zvládly tolik věcí v životě, získaly i sílu.

Nevím, ale mám je ráda. Každá mě trošku změnila. Temperamentní předala energii, tvůrčí nápady, ta s otevřeným srdcem otevřela i to moje... Babičky, které vyslechnou a poradí. Mám ráda jejich komentáře. Mám ráda jejich blogy. Mám ráda jejich odvahu, s kterou předstupují veřejně před ostatní. Mám ráda jejich povzbuzení, komentář k zamyšlení, pobavení, ze života.

A tak vím, i kdyby mi blog nedal nic víc. I kdybych nebyla v autorském klubu (což byla další věc, která se mi tu splnila, děkuji), to, že jsem potkala tyto ženy, ta krátká setkání na našich blozích,... získala jsem mnoho.

Děkuji všem těmto ženám, které si určitě zaslouží to označení babička .-) A vím, že je to neurazí, protože jsou moudré .-) Děkuji a těším se na vaše další články i komentáře.

Andělé

Mám ráda zázraky. Zjednodušují a zpříjemňují život. A mám ráda lidi, kteří takové zázraky přináší. Děkuji všem těmto "andělům". Stačí se dívat kolem sebe, a uvidíte jich také spoustu.

Například jsme si jednou dělali výlet na kole s dcerou. Říkala jsem jí, že se zastavíme na zmrzlinu, ale nevěděla jsem, v kolik zavírají a ani jak dlouho nám cesta na kole bude vlastně trvat. Když jsme zastavili u cukrárny, zjistila jsem, že už je po zavírací době, ale vzala jsem za kliku. A zázrak - bylo otevřeno. Děkuji paní, že zrovna ten den zůstala v práci déle a dostali jsme skvělou zmrzlinu. Ten den mi s koly pomohli další andělé do vlaku. Neznámí lidé, kteří jeli zrovna ze stejné zastávky, ačkoliv většinou tam nikdo nenastupuje.

Další zázrak se stal, když jsme se potřebovali dostat v Praze na vlak. Kamarádka nám popsala cestu, ale byla výluka tramvají, začaly padat kroupy, lít jako z konve, tak jsme vlezli do prvního autobusu s tím, že něco vymyslím. Ale netušila jsem co. Najednou si přede mě přisedla blondýnka, a začala si se mnou povídat. Nebývá to zvykem, aby v pražských hromadných prostředcích se neznámí lidé dávali spolu do řeči, ale ona byla ten anděl, který mi přišel do cesty. Měla společnou cestu až k metru, a tam už jsem se neztratila.

Další anděl mi zaplatil lístek. Ne, že bych neměla peníze, ale měla jsem bohužel jen bankovky, a průvodčí zrovna neměl zpátky. Najednou se pán proti mně nabídl, že mi ty peníze daruje. Jedná se o pár korun, ale pan průvodčí mě zrovna tak mohl vysadit a čekej si na další vlak, až si rozměníš. Prostě zázrak. Děkuji.

Takto bych mohla pokračovat ještě dlouho. A opravdu ze srdce děkuji všem, kteří mi pomohli. A jako zázrakem mi vyřešili nějaký problém, který jsem měla. Těch andělů, kteří mi pomohli je opravdu hodně.

Jsou úžasné ty zázraky, kdy se druzí stávají anděli. A i když nemají křídla, nabídnou nám něco úžasného. Něco, co právě v daném okamžiku potřebujeme. Nebraňme se zázrakům a s vděčností je přijímejme. Třeba příště budeme právě my těmi anděli, kteří druhým přinesou zázrak.

PS: Tento článek má pokračování. Dnes jsem pomohla jedné paní s berlemi. Sama přišla, jestli bych jí nepomohla dát batůžek na záda. Ráda jsem pomohla. Jen mě zarazila, že se ptala, jestli mi to nevadí. Nevadí. I když ze stejné obavy, že by jí to vadilo, jsem se sama nenabídla. Jaké máte vy zkušenosti s pomocí? Pomáháte rádi? A nebojíte se požádat o pomoc?

Výklad karet

Věříte kartám a kartářkám? Já jsem dostala od kamarádky Andělské karty. To jsou karty, kde je vše pozitivní. Milé zamyšlení s krásnými obrázky.

Dlouho jsem váhala nad tarotovými kartami - viselec, smrt, ďábel, poslední soud - to asi vědět nepotřebuji... Nakonec jsem si je ale koupila. Výhodná koupě v jednom supermarketu. A hned jsem se ptala na vše možné.

Nejzajímavější byly ale výklady pro druhé. Jedna z otázek byla formulovaná - neřeknu ti dopředu na co se ptám. Tak jsem obracela karty, měla jsem dva rytíře na koni. Otázka byla - jaké i/y se píše sousedovi koně. Tak jsem se hájila, odpověď jsem neřekla, ale ty koně tam byli...

A tak ke kartám přistupuji, nikdy nám neřeknou něco, co podvědomě nevíme my sami. Rada, zamyšlení, nebo i vtipné odreagování. Ale nedá se na karty a kartářky hodit - já jsem se kvůli tomu rozhodl takhle, a vy jste mi lhali, mě se to takto nesplnilo. Vy za to můžete! Takto to podle mě nefunguje. Každé rozhodnutí je naše. A kartářka, pokud je správně naladěná, může poradit.

Já to chtěl jinak

V životě se dějí zázraky. Jenže někdy nad těmi zázraky nadáváme a brbláme. Já to tak nechtěl. Já to chtěl jinak. Chtěl jsem to udělat jiným způsobem.

Člověk rád přijme "zázraky", kdy má před sebou jen cíl a je mu úplně jedno, jak se stane. A někdy se nad tím ani nepozastaví. Prostě se to tak stalo a tak to je. Supr, že to funguje.

Měla jsem na stránce počitadlo, které nefungovalo. Řekla jsem si, že to řešit nebudu, že tím nechci ztrácet čas... A jedna dobrá duše mi napsala, jak ho zprovoznit. Udělala mi velkou radost.

Potřebovala jsem si koupit kalhoty, ale žádné jsem nemohla sehnat, tak jsem to přestala řešit. A dostala jsem jako dárek supr kalhoty.

Jenže pak přijdou věci, které chce člověk "řídit" od začátku do konce. Ajajaj. Nejde mu tolik o ten konečný cíl jako o to mít všechno pod kontrolou - všechno řídit.

V práci bylo nutné splnit jeden projekt. Neměla jsem na něj zrovna moc času, zasekla jsem se, tápala. A přišla žádost, pošlete mi to, co máte, dořešíme to. Jenže já to nechápala jako pomoc. Neměla jsem radost. Chtěla jsem to jinak. Chtěla jsem to udělat sama a dokonale a... a přitom neměla čas. Takže jak? Vztekala jsem se, seděla jsem nad tím v práci, dnes doma, dvacet stránek je na projekt příliš málo,... a já mám jen patnáct a ještě nic moc. Já to chtěla jinak. Tvrdohlavost.

A pak mi to došlo. Nechtěla jsem náhodou původně, aby byl dokončen nějaký projekt? A ten díky pomoci někoho bude. Tak vlastně o co jde? Že k tomu cíli člověk došel trochu jinak než původně plánoval? Brblání je ztráta času. Obzvlášť na věcech, které ve skutečnosti vlastně vyšly.

Děkuji za pomoc. Opravdu děkuji. Opravdu děkuji za pomoc s tím projektem. Děkuji za to, že věci se dějí jinak, než jsem si plánovala, že se budou dít. Protože toho konečného cíle je dosaženo. Děkuji všem za pomoc.

Jánské Lázně

V Jánských Lázních je příjemný aquapark. Ve všední dny je přístupný pro veřejnost až navečer, ale zato si užijete koupání v nasvíceném bazénu téměř bez lidí. Po lyžování nebo túře po Krkonoších určitě přijde vhod regenerace a masírování proudem vody. A tady se mi stala taková divná věc. Uviděla jsem tam docela hezkého kluka. Ten dotyčný kluk zůstal sedět na schůdkách bazénu. A já zrovna potřebovala ven. Jenže... mám velké břicho, a ne úplně dokonale oholené nohy, a už vůbec ne perfektní make-up, a... kolem něho přece nepůjdu. Chvíli jsem se rozhodovala, a pak jsem přeplavala bazén na druhou stranu a vyšla jinudy. A pak mi to teprve došlo. Byl pro něj připravený invalidní vozík. V Jánských Lázních se léčí převážně nemoci pohybového ústrojí.