U napajedla

Dostal se mi do rukou nádherný obrázek od Nancy Hall, originál malovaný ústy. Obdiv. A hned mě napadlo poslat "broučkům". A k tomu jsem napsala básničku. Schválně, jestli i vy najdete všechna zvířátka. :-)

U vody je velký shon,
nechybí tam ani .....
U řeky či u tůně, 
hraje si vždy malé .....
Za stromem schovaná hrozí se
rezavá chytrá .....
Do trávy si klidně leh,
král zvířat, ten strašný .....
A šelem je tady více,
vodu pije také .....
Kdo nikoho nerafá,
vysokananánská .....
Ukusuje chutná stébla
pruhovaná rychlá .....
A kdo má ostrý rožec,
zavalitý .....
Na nohách tu kráčí ňák
černobílý .....
A všem tu zpívá do oušek
skřehotavý .....

Cesta za Ježíškem

Pro koho: pro všechny děti, které si rádi hrají a potřebují před vánoci trošku odčinit svoje zlobení. Pro dospělého, který se rád převlékne za pohádkové bytosti.

K čemu je dobré: procvičení čtení, mluvidel, hry, odčinění hříchů

Připravit: masku pro čerta, ježibabu, trpaslíka, anděla, papírky s básničkami, vystříhané klíče z papíru i s papírem, z kterého bylo stříháno (vznikne klíč a podkladový papír, každý klíč jde jen do jednoho podkladu) panenku miminko jako ježíška, velký šátek na pohoupání ježíška, lampičku, kotlík nebo jinou nádobu na hříchy

1. Zastavení: Anděl

Děti si nejdříve nakreslí na papír to, co by si přáli k vánocům. Bohužel tyto dárky nedostanou, protože přes rok trošku zlobily. Jdou spát. A jednoho z nich vzbudí anděl básničkou:

Zanech svého nářku,

než slzy uschnou na polštářku,

půjdeme do světa snění,

tam možné je, co tady není.

Vzbuď všechny, až je nás více,

leží tam dítě v kolíbce,

to splní všechna přání,

to všechny dobré chrání.

2. Zastavení: Ježibaba

Když jsou všichni vzhůru, anděl dá papír k přečtení (nebo řekne)

První úkol splníš hravě,

vezmi klíče ježibabě,

až odemkneš všechny zámky,

můžeš přečíst další řádky.

Ty ti řeknou kam jít dál,

abys dostal o cos stál.

Ježibaba chodí schrbeně a má klíče, děti se snaží lstí vzít papíry ježibabě. Ježibaba má ale kouzelnou hůlku. Když se jich dotkne hůlkou, zůstanou na pět (deset) vtěřit stát bez hnutí. Když děti získají klíče, ježibaba odejde. Na zemi jsou poházené papíry, z kterých klíče byly vystříhány. Děti se klíče snaží dát do vystříhaných papírů (do zámků). Jenže jakmile se ježibaba začne vracet, mluvit, musí přestat s činností a nehýbat se. Ježibaba špatně vidí, a kdyby se pohly, mohla by je zaklít hůlkou.

3. Zastavení: Trpaslík

Když dají klíče do zámků, dostanou další lístek. Musí uhádnout, koho mají zavolat

Zavolej toho, kdo má čepici,

a úsměv stále na líci.

Kdo pracuje tuze rád,

a je šesti bratrům kamarád.

S trpaslíkem pracují a přitom si říkají, nebo zpívají, nebo zpívají něco úplně jiného.

Krumpáč, hrábě, motyčka,

to je moje rozcvička.

Do kolečka hlínu dám,

při práci si zazpívám.

4. Zastavení: Čert

Pak dostanou další lístek

Pomohl jsi trpaslíku,

přijmi lampu místo díků,

dej se chodbou pod zemí,

teď není čas na snění.

Vydají se na cestu v podzemí. Musí jít za sebou a ten, kdo jde první varuje před sníženým stropem, vodou, která se musí přeskočit, lávkou, apod. (může je vést i trpaslík, který se v podzemí vyzná). V půli cesty je další lístek.

Kam to vede, kdopak to ví?

Každý někdy trochu zlobí.

Kdo se nechce v ... smažit,

ten se musí nyní ...

Není to žádný žert,

v... tě čeká ...

Musí uhádnout chybějící slova

(kotli, snažit, pekle, čert)

V pekle je čeká čert, který vymýšlí různé špatné vlastnosti, a děti se k nim přiznávají podle skutečnosti (např. líný, hádavý, naštvaný, nepůjčuje hračky...). Děti dostanou lístek se svojí špatnou vlastností. Čert je vezme do pekelné školy, kde se učí opakovat blebleble a hodnotí je podle toho, jak moc zlobí. Pak mu ale zazvoní telefon a on zjistí, že děti tam vůbec nepatří, že jsou až moc hodné, tak je pošle za andělem.

5.Zastavení: Anděl

Aby se děti dostali k Ježíškovi, musí odkouzlit svoje špatné vlastnosti a prohřešky. Hodí do kotlíku papírek a postupně se kouzlí pro každého. Když skončí kouzlení, změní se špatná vlastnost na dobrou (např. líný - pracovitý).

Jedna slza, jeden vlas,

kouzlení dej kluku (holko) čas.

Jojojo, lololo, jemine,

lektvar se brzy přelije,

jejeje, lelele, koleje,

za chvilku, za chvíli už to je.

6. Zastavení: Ježíšek

Děti jsou očištěny a dostanou se k Ježíškovi - panence. Pohoupou ho.

Houpy, houpy, houpání,

žádné pláče, plakání,

houpáme tě Ježíšku,

ať spíš aspoň chviličku.

Houpy, houpy, hou,

uspíme tě hrou.

Děti pak usnou také. A když se probudí, mají stromeček, a pod stromečkem papíry s výtvory, které nakreslily (pokud nedostanou skutečné), anebo jim můžete říci, že teď už určitě přijde Ježíšek a 24. jim přinese vysněné dárky .-)

Mimozemšťané v rodině

Pro všechny děti i dospělé, kteří si rádi hrají. Já dělala se skupinkou dětí z prvního stupně.

K čemu je dobré:

Procvičení si hlasu, intonace, spolupráce. Děti zjistily, že se domluví jen tehdy, když se zklidní a budou naslouchat i druhým. Zjistily také, jak je těžké (nebo lehké) se domluvit, když neznají řeč toho druhého.

Připravit:

Jednu velkou čtvrtku, pastelky, menší čtvrtky a úzkou gumu

1. zastavení: Přílet návštěvníků

Děti se rozdělily na dvě skupinky. Jedna šla na chvíli za dveře, druhé bylo prozrazeno, že jsou mimozemšťané, kteří spadli se svou kosmickou lodí na zemi. Musejí se domluvit s lidmi, vysvětlit jim, kdo jsou, říci, že chtějí najíst, napít, opravit loď. Nesmějí ale mluvit tak, jak mluvíme my. Místo toho mohou používat jakoukoliv zástupnou řeč (padla, madla, kadla, bleble, huhu...) Pak přišly děti, které byly za dveřmi, mluvily normálně a měli za úkol zjistit, co se jim snaží říct druhá skupina. (dětem se líbilo tak, že jsme vyměnily a místo návštěvníků předváděly princezny, které přišly z minulosti).

Každé dítě si vytvořilo masku mimozemšťan podle svých představ. U masek jsem provlékla gumičku, vystřihli jsme oči, aby mohli masku nosit na obličeji.

2.zastavení: Návštěvníci v rodině

Děti si vytáhly kartičky - máma, táta, syn, dcera. Děti přemýšlely nad činnostmi, které jsou typické pro tyto členy rodiny. Poté se snažily tuto činnost "naučit" nějakého mimozemšťana. Mimozemšťan se skutečně tuto činnost chtěl naučit, ale protože nerozuměl, vždycky z toho vyšlo něco jiného (například jedl talíře, naboural s autem, pil vodu na mytí podlahy, zmaloval se při malování apod.) Mimozemšťan stále nemluví naší řečí, naopak člen rodiny může popisovat, co dělá i nemusí.

3.zastavení: Učení mluvení

Mimozemšťani se v rodině zabydleli a zjistili, že potřebují umět naši řeč, aby se domluvili. Učili se ji tak, že vše opakovali po někom z rodiny. Např. sledování fotbalového zápasu a fandění, příprava večeře, telefonování kamarádovi. Mluvil vždy jen jeden člověk a ostatní opakovali. Snažili se o správnou řeč i o správnou intonaci.

4.zastavení: Oprava lodi

Nakreslili jsme na velkou čtvrtku loď, v které bylo všechno možné i nemožné. Protože nikdo vlastně neví, jak tato loď mimozemšťanů vypadá. Mimozemšťanům ale několik věcí chybí, aby loď mohla vzlétnout. Potřebují nějaké věci, které mají lidé (např. vařečka, gumička do vlasů, telefon,...) Popisují ostatním, jaké věci potřebují a po uhádnutí je i nakreslí do lodi.

5.zastavení: Loučení

Děti ve skupinkách vymýšlí básničku nebo dopis, v kterém by se rozloučili jako mimozemšťani a odletěli zpět na svou planetu. Může v něm být poděkování, lítost, popis jejich planety, cokoliv.

Poklad s vílami

Pro koho:

Pro všechny děti. Já dělala na konci první třídy. Tomu jsou i uzpůsobené úkoly.

Důležitá je zahrada, v které jsou keře, stromy, květiny (tedy nejen trávník). My měli na zahradě jabloň, macešky, zlatý déšť, černý rybíz, růže, jahody, muškáty, švestku, meduňku (můžete si uzpůsobit víly podle toho, jaké rostliny na zahradě jsou).

Minimálně jeden dospělý, který si nastuduje instrukce, schová poklad a nakreslí mapu.

K čemu je dobré:

Pro radost dětí. A procvičení si rukou, nohou, přemýšlení :-)

Připravit:

kartičky s nakreslenými vílami, okopírovanou jednu nevybarvenou vílu (muškátovou), korále, nafukovací balonky, pastelky, malé míčky, košík, krepák (pokud nebudete dělat růžové víle korále ale krepové růže), poklad (v pokladu je mimo jiné hvězda - my měly takové skleněné pro každé dítě jednu)

Příprava dospělého:

Dospělý vytvoří kartičky s těmito texty (nečísluje):

1. Jmenuji se Zvonilka a viděla jsem padat do této zahrady hvězdu. Moc bych si přála ji najít. Protože ten, kdo ji najde si může něco přát a splní se mu to. A já mám jedno velké přání.

2. Ahoj, jsem vílák, a zapomněl jsem, jak se jmenuji dál. Uhodni moje jméno. Umím odpovídat je ano a ne.

3. Ahoj, jsem jabloňová víla. Pomoz mi prosím naházet jablíčka do košíku.

4. Ahoj, jsem víla Zlatého deště. Ale nemůžu si vzpomenout na žádnou písničku o dešti. Pomoc mi prosím a zazpívej mi nějakou.

5. Ahoj, jmenuji se Macešková víla. Ale voda mi smyla šatičky. Vybarvi mi je prosím krásnými barvičkami.

6. Ahoj, jsem vílák Černého rybízu. Ale rozkutálely se mi kuličky rybízu. Docvrnkej mi je prosím do důlku.

7. Ahoj, jsem Růžová víla. Udělej mi prosím co nejkrásnější korále, aby mi to co nejvíce slušelo.

8. Ahoj, jsem Muškátová víla a připravuji balónky na slavnostní výzdobu. Pomoz mi nafouknout balonky.

9. Ahoj, jsem Meduňková víla. Ale ztratila jsem se. Mám jen jeden lístek z mojí kytičky. A moje lístky voní po citronu. Najdi prosím moji kytičku.

10. Ahoj, jsem vílák Jahody. Ale potřebuji opatrně odnést jahůdky, abych je nepomačkal nebo mi neupadly. Pomoz mi prosím.

11. A tak Zvonilka našla hvězdu. A ostatní víly se jí ptali: "Zvonilko, co sis tedy přála, když jsi už našla hvězdu?"

A ona odpověděla: "Přála jsem si mít kamarády."

A ostatní víly povídali: "Ale vždyť už je máš! Pomohla jsi nám všem a my jsme tvoji kamarádi."

Dospělý vytvoří mapu:

Vezme čtverečkovaný papír, kde jeden čtvereček je jeden krok. Nakreslí a odkrokuje si na zahradě významné body - stromy, keře, apod. (nemusí být moc podrobné, ale děti by podle této mapy měli poznat zahradu).

Kompletace :-)

Dospělý si nechá kartičku s textem 1, 2, 9. Kartičku s číslem 11 schová k pokladu.

Na každé kartičce je nějaký úkol. Když ho děti splní, dostanou druhou kartičku, kde je číslo udávající počet kroků k další víle (my měli jednoduché příklady a směr - vlevo, rovně, vpravo).

Polopaticky:

Kartičku s textem 1 a 2 si děti navzájem přečtou. 2 je vílák švestky. Děti se ptají, jestli jde o keř nebo rostlinu, apod. Když uhodnou, dostanou lístek, kde je např. "8-2= vpravo", vybarví si v mapě 6 políček doprava a také udělají 6 kroků. Těch šest kroků je dovede k víle jabloně (3). U jabloně je schovaná papírová víla s textem a kartičkou kam se vydat. Když si děti přečtou 3, nahází kuličky do košíku, vypočtou další příklad "rovně 6-2=" a dostanou se ke keři zlatého deště. U ní opět najdou vílu a kartičky... takto pokračují celou dobu. Až k číslu 8. Číslo 9 mám v ruce a dám jim ho vyhledat.

Závěr:

Vypadá to asi hrozivě, ale není to zas tak složité, když se hraje. Na této adrese jsou nakreslené víly.

http://slunecnyden.blog.cz/galerie/vily#100688601

Pověst o trpaslících

My hráli venku, lze hrát i vevnitř:

Minimálně jeden dospělý a dvě děti (lze opět více)

Naše cesta vedla k jednomu stromu, který měl větve k zemi, ke kostelu (zvonici), k budově, která sloužila jako soud, a do cukrárny. (Pokud hrajete uvnitř, lze místa namalovat nebo vytvořit z jiných věcí).

Čas pro hru - asi jednu hodinu

K čemu je dobré:

Zamyšlení, obhajování svého názoru, k improvizaci, cvičení sluchu, k přijetí a naučení se cizí mluvy, a děti se dozvěděly pověst, kterou neznaly.

S sebou:

Svačinu (ta se nikdy neztratí), peníze (ty jsou potřeba, pokud plánujete hru zakončit někde v cukrárně jako my), velký šátek (plátno), malý zvoneček, případně pastelky a papír, dobrou náladu

Pověst:

Ten, kdo děti vede by měl znát pověst. Ostatní ne, je to pro ně překvapení a zároveň důležité pro přemýšlení...

Žili byli blízko naší vesnice trpaslíci (skřeti), prostě malí lidé. Ti uspávali děti. Bydleli v jeskyních kolem vesnice. Měli jinou mluvu než máme my. Byli citlivý na hluk, a proto když přišlo křesťanství a začali se stavět kostely se zvonicemi, začal jim vadit zvuk zvonu. Co s tím? Sešla se rada a ta přemýšlela, jestli se zbavit zvonu nebo těch podivných lidí. Zvon zůstal. A trpaslíci poprosili jednoho pána, aby je odvezl na žebřiňáku až do Krkonoš (prý to byl zajímavý pohled, když všichni seděli na žebřiňáku i se svými věcmi). Za to dostal od trpaslíku bohatství a nemusel do konce života pracovat.

Výchozí místo

Povídáme si o skřítkách. Představujeme si je, můžeme i nakreslit, pokud máme tužku a papír. Tito skřítci chodili uspávat děti lidem. Dokázali uspat i toho největšího neposedu. Vezmeme velký šátek nebo plátno, každý se ho chytí a zkoušíme rytmicky uspávat a zpívat ukolébavku, např. "Halí belí", "Spi děťátko, spi."

"Jeskyně" - mluva

Představíme si, že jsme skřítci, kteří tu kdysi žili. Bydleli v jeskyni. Jako jeskyně, místo schování může posloužit i strom, který má větve skloněné k zemi. Všichni vlezeme dovnitř. Dozvíme se, že jinak mluvili. A zkoušíme vymyslet vlastní příklady. Legrace, pokud to zkoušíme a nedaří se nám přesně povědět. Nakonec to ale zvládla většina dětí ve skupince.

"Posílají mne naši, abych vás poprosil, abyste jim svoji motyku půjčil-nepůjčil, abychom mohli kopati. Přijdeme vám za to děti kolébati-nekolébati."

"Posílají mne naši, abych vás poprosil, abyste jim svoji káru půjčil-nepůjčil, abychom mohli převážeti. Přijdeme vám za to děti kolébati-nekolébati."

Kostel se zvonicí

Jdeme k dalšímu místu, ale jen já vím cíl. Ostatní děti hádají. Něco začalo skřítkům vadit. Co to bylo? S čím to souviselo? Byli jiní, čím? Nakonec se děti doberou k tomu, že měli lepší sluch a vadil jim zvuk zvonu. To už jsme u zvonice. Mám malý zvoneček, který moc nezvoní. Vytáhneme svačinu, povídáme si o různých věcech, ale jakmile zazvoním na zvoneček (za sebou, aby děti neviděly, jen slyšely zvuk), děti dělají, jako by je bolely uši, a byl jim zvuk nepříjemný... Několikrát zopakovat.

Soud

U budovy soudu se rozdělíme na dvě skupinky. Jedni obhajují skřítky a chtějí zvon sundat, druzí jsou proti a chtějí, aby se skřítci odstěhovali (děti se rozdělily skoro na půl). Dospělý dělá soudce a pomáhá dětem, aby vymýšlely různé důvody. Nakonec je dohodnuto, že se skřítci odstěhují.

Malý obdélník

Na zemi je nakreslen nebo vyznačen malý obdélník, jako vůz, na kterém skřítci odjeli a děti se snaží do něj vměstnat, a vydržet např. než napočítám do deseti.

Cukrárna

Sladké zakončení. Trpaslíci dali poklad tomu, kdo jim pomohl odvést je i věci s sebou. Do cukrárny bereme i děti, kteří byly ve skupince těch, kdo chtěly trpaslíky vystěhovat!!!

Kořínek lásky

Venkovní hra:

Minimálně jeden dospělý a jedno dítě (kolik dětí a dospělých seženete pro hru je jen na vás, je možné mít ve skupince i psa :-) - dále psáno skupinka.

Trasa vede po cestě, lesem i loukou (lze i něco vynechat) - z nějaké osady, vesnice, města, tábora, apod. a stejnou cestou zpět.

Čas pro hru asi dvě hodiny.

Lepší vybrat kratší trasu a více se věnovat hře.

K čemu je dobré:

Vybytí energie, cvičení rytmiky, uvědomění si lásky k blízkým, naučit se kontrolovat sám sebe (hlídat si dva lidi před sebou, a poslouchat hlas druhých a zároveň i svůj) "sladění se s druhými".

S sebou:

svačinu, nastříhané fáborky, zaujetí pro hru

Důležité:

Každý sleduje a hlídá si, aby viděl před sebou dva lidi (příp. člověka a psa). Je to důležité, abyste se vzájemně neztratili (když někoho zaujme v lese houba nebo borůvka) :-)

Začínáme:

Skupinka se vydává společně. Předem je řečeno, že v místě, odkud vycházíme se ztratila láska, a my ji musíme najít a donést zpět, že víme o kořínku lásky, který je někde ukrytý (pozor, nepřehnat s tím, že se děti začnou bát, jde jen o hru). Bereme do rukou nastříhané fáborky a vážeme je tak, aby byly vidět. Abychom se mohli podle nich vrátit zpět. To mohou samozřejmě dělat děti, dospělý jen kontroluje, jestli jsou uvázané správně a dá se po nich vrátit zpět. Kdo umí, váže mašli :-)

Pěšinka:

Pokud jdeme po cestě (pěšině), snažíme se jít jako vojáci za sebou - raz-dva, raz-dva, můžeme říkat do rytmu "raz-dva", kdo zvládá, tak tleská do rukou (raz-tlesknout, dva-jen potichu se dotknout rukama). Kdo zvládne a je to pro něj jednoduché, přidá i potlesk na stehna (raz-tlesknout rukou, dva-"tlesknout" do stehen). Každý může podle svého, ale všichni zachováváme stejný rytmus .-)

Pole:

Pokud jdete po cestě vedle pole, tak si můžete zkusit "mlátit obilí cepy" - všichni dají postupně levé ruce dlaněmi na sebe, pravou rukou tlesknete do poslední levé ruky, která je nahoře - postupně dokola, vystřídají se všichni několikrát. Mě se osvědčilo, když ta vrchní levá ruka byla moje a holky měly ruce pode mnou - mohla jsem tak opravovat, když někdo pravou rukou plácnul příliš silně nebo naopak málo. (Správné plácnutí nebolí, jen vydává zvuk) .-)

Louka:

Když jdeme po louce, kde jsme vidět ze všech stran, "kryjeme se". Ukrýt se můžeme tak, že si sedneme ve skupince do dřepu a jen šeptáme. Pokud jdeme, říkáme všichni rytmicky "trak-tor, trak-tor, trak-tor". Když se to naučíme, přidáme "val-ník". Můžeme pak střídat "trak-tor, val-ník", nebo jeden může říkat trak-tor, někdo jiný val-ník. Jak nás prostě napadne. Na louce si můžeme pořádně zavolat do rytmu s ostatními. Snažíme se o zachování rytmu - posloucháme se navzájem, abychom mluvili jednotně, i když někdo hlasitě říká trak-tor a jiný val-ník.

Les:

V lese se můžeme už schovávat za stromy a jsme více krytí. Na louce jsme mluvili hlasitě, v lese se jde co nejtiššeji, aby ani větévka nepraskla (praskne, ale snažit se o ticho a šeptání). V lese si "najdeme" místo, kde je ukrytý kořínek lásky. Měl by to být kořen nějakého stromu a okolo vyhrabáváme hlínu (zde se dostane i na psa a jeho hrabání). Klacíky se snažíme vyhrabat kořen, ale spíše zkypřit půdu kolem kořenu. Přitom můžeme i hudrovat, jak to nejde, nebo jak nám někdy někdo ublížil, abychom ze sebe dostali zlost, negaci, smutek. Když už jsme opět klidní, necháme kořínek kořínkem a zjistíme, že ten kořínek lásky si s sebou neseme stále - v srdci... Po tomto zjištění kořen stromu opět zahrabeme.

Svačina:

Když máme kořínek lásky (uvnitř v srdci), uvaříme si pokrm. "Rozděláme ohýnek" tím, že tiše šeptáme "ha-lóóóó" (jako přijďte se ostatní najíst), případně "pá-róóó" (stoupá pára z imaginárního kotlíku nad ohýnkem). Ruce přitom dáváme plynule zespoda nahoru, příp. je necháváme uvolněné před sebou, jako bychom se opravdu hřáli nad nějakým ohýnkem. Hrála jsem tuhle hru se dvěma holčinami a u mě to vyznělo tak, že dělám oheň, jedna holčina dělala páru a druhá pískala jako konvice. Proto netrváme na tom, aby bylo provedeno co nejlépe, ale snažíme se, aby ze hry měli všichni radost. Oheň se v lese nerozdělává!!! Jen si hrajeme, že ho máme! A když ho máme, tak se pořádně najíme, uděláme si piknik a zbaštíme svačinu.

Cesta k domovu:

To už se jde veseleji, postupně odvazujeme praporky, povídáme proč jsme je uvázali (abychom se dostali zpět) a můžeme si povídat o kořínku lásky, který neseme v srdci a o radosti, o hře. Reflexe.

Závěr:

Dokázali jsme, že máme kořínek v srdci, který nám nikdo nevezme.

Vodní zábava-9,10 let

Dcera: Mami, vymysli nám program na narozky.

Já: Ach ju, vždyť už jste velký.

Dcera: Ale holkám se ten minulý líbil...

Já: A téma?

Dcera: Hlavně prosím tě ne krtečka.

Já: Tak jo.

Co jsme s dcerou vymyslely, předkládám i vám - pro použití nebo inspiraci:

1) Bludiště - velký mořský koník pobere všechny malé koníky (lze se vracet)

2) Výroba "hýbajících se rybek". Potřebujete papír, cvočky, nůžky, pastelky, fantazii

A takto vypadaly výtvory holek:

3) Na korálkovou rybku potřebujete drátek, korálky a trochu šikovnosti:

4) Loď - meloun, ovoce, nůž, špejle (nebo meče, dráty na špízy, apod.) a chuť:

5) Pár bazénových tipů: házení míčků do kruhu, kdo pochytá nejvíc míčků, v kruhovém bazénu se skvěle tvoří vír (všichni plavou jedním směrem a pak se nechají nadnášet), potápění se za předmětem, natáčení "aquabel" na kameru...

A k tomu všemu je potřeba chuť si hrát .-)