Růžová víla-úvod a shrnutí

Za všechno může dcera. A moje láska ke knihám. Jako malá jsem hltala kouzelný svět knih. Když se dcera začala učit číst, vymýšlela jsem krátké příběhy z cirkusového prostředí, kde byly použity jen písmenka, která dcera znala. Aby nemusela číst jen dokola slabikář. Když pak číst už uměla, stejně o knihy nejevila zájem.

A tak jsem si řekla, že jí ušiji knížku na tělo. Měla ráda víly, asi jako každá holčička. A měla ráda vybarvování. A ráda se rozhodovala sama. Měla jsem představu o knížce, kde se bude moci rozhodnout z dvou až tří možností, jak bude příběh pokračovat, a co bude chtít číst. A že v knížce budou obrázky, které si bude moci vybarvit. A ta knížka bude o vílách.

Příběh jsem vymyslela a napsala. I když pro různé možnosti a proto, aby všechno do sebe zapadlo a dávalo to smysl, jsem musela použít i excelovskou tabulku :-) Knížka vznikla. A nechala jsem si ji vytisknout na knihovnicka.cz ve třech výtiscích. Dala jsem i přečíst několika lidem, jestli opravdu vše navazuje, a ať si vyberou cokoliv, že vždy dojdou na konec knížky.

Jen s obrázky byl problém. Představu jsem měla, ale nedokázala ji přenést na papír. Obkreslovat umím, ale vytvořit něco svého - nešlo mi to. Tak jsem poprosila kamarádku, která kreslit umí, ale... Obrázky zkrátka nejsou.

Moje dcera knížku přečetla. A kupodivu možnosti rozhodování ji štvaly. Chtěla vědět vše. Ale to byl i můj záměr, že se ke knížce může vrátit a vyzkoušet jinou možnost. I když prozradím, že konec je vždy stejný :-)

Na blog slunecnyden jsem začala dávat jednotlivé kapitoly, ale bohužel blog.cz byl zrušen a zde navazování kapitol nesouhlasí. Nechávám tedy jen pár kapitol pro ukázku. 

Kdyby měl někdo zájem a zajímala ho knížka do konce, stačí, když napíše komentář nebo e-mail.

Děkuji

První kapitola:

https://stopyduse.blogspot.com/2015/03/dobrodruzstvi-ruzove-vily.html

Nové šatičky pro vílu

"Ovšemže potřebuji nejdříve nové šatičky. Takto se přeci nemůžu ukázat mezi ostatními vílami," povídala růžová víla a trhala při tom lístky z růžového keře. Vybrat krásně červené a neponičené nebylo jednoduché. I květy byly po noční bouřce povadlé a mokré.

"Z takových lístků nebudu mít hezké šatičky," smutně si je prohlížela.

"Máš pravdu, a nepůjde ti z nich ani nic ušít. Musíš počkat, až trochu uschnou," radila jí víla deště. Ale pojď na vílí sněm a až se vrátíš, i lístky trochu vyschnou a pak si vybereš ty nejkrásnější."

"To jsou tedy rady," zlobila se růžová víla. "Já se přece nemůžu ukázat na vílím sněmu v takových šatech. Vždyť by se mi všichni smáli. Ne, to nejde, já tady počkám a jdi sama."

"Jak myslíš. Třeba se na vílím sněmu dozvíme, jak je to s bouřkou. Nechceš si to rozmyslet a jít se mnou?"

Co udělá růžová víla? Půjde na vílí sněm nebo bude čekat až jí uschnou lístky?

Pokračovat v knížce můžeš na vílí sněm nebo čekání růžové víly na suché šatičky 

Neustoupí víle orchideje

"Vílo orchideje, co tu říkáš je nesmyslné," povídal vílák rozrazilu. "Všechny víly jsme stejné a jsme přátelské, pomáháme si, nevyvyšujeme se nad sebe..."

"Pche," povídala na to víla orchideje. Vzlétla ke svým květům a začala na ně sypat prášek. Začala říkat básničku:

"Voňte mé krásné květy,..."

Víly netušily, že jim chce provést něco špatného. Růžová víla se dívala na vílu orchideje: "tvoje květina má opravdu..." chtěla říci, tvoje květina má opravdu nádherné květy, ale nedořekla.

Víla orchideje dřív ukončila svou básničku: "...ať usnou uprostřed věty."

A víly usnuly. Teď už nezbývá než čekat, až kouzlo přestane působit.

V knížce čekat, až kouzlo přestane působit

Všichni se ukryjeme

Víly rychle běžely na všechny strany. Schovaly se za kamínky, pod lístky, ukryly se tak, aby z nich nekoukal ani lísteček ze sukýnky.

Čmeláček prolítával kolem a pátravě je hledal. Tu uviděl, jak vyčuhuje kousek modré boty pod listem pampelišky. Byl to vílák bouřky. Snesl se k němu.

"Víláku bouřky, musíš pomoct muškátové víle," bzučel čmeláček nešťastně. "Volala tě, potřebuje tě, polez ven, pojď jí pomoci. Je zavřená v domě, nemůže ven, je svázaná, nemůže létat. Když nepřijdeš, bude to s ní špatné, a to přece nemůžeš dopustit. Nevím, jestli ji zajaly děti, nevím, kdo to udělal, ale musíš jí přece pomoci."

Vílák bouřky vylezl ven. Bál se o sebe, ale víc se bál o muškátovou vílu. Měl ji rád.

A jakmile vylezl ven, vylezli i jeho kamarádi a vydali se k němu. Růžová víla i dešťová víla si vzaly svoje svázané uzlíčky s věcmi a podívali se na sebe: "Máme všechno?" Tak jdeme.

Pokračování v knížce: Jdeme za muškátovou vílou.

Pátrání po krádeži bouřky

"Když člověk neví, jak dál, měl by se zeptat kamarádů," napadlo najednou růžovou vílu.

Ostatní víly na ni nechápavě koukaly.

Víla se sehnula k jedné škvíře: "Žížaličko, žížaličko, polez rychle na sluníčko, pošimrá tě, zahřeje tě, dnes je krásně jako v létě."

Ale z díry ani ň. Nic se v ní nehnulo. "Tak nevím, zdálo se mi, jako by tam byla žížala."

"Byla? Je tam žížala," ušklíbl se vílák bouřky. "Ale tu z domku nedostaneš. V noci určitě musela vylézt ven, protože déšť jí zaplavil domeček, tak teď vyspává."

"Tak vyspává, a zrovna byla venku a mohla by vědět, co se tu dělo, však já jí dám," říká si dešťová víla. Však já jí ukážu!

"Pošlu kapičku na tvoji hlavičku, jestli nevylezeš ihned ven," zlobila se dešťová víla, ale z díry se neozvalo nic. Ani ocásek nevykoukl ven.

Má dešťová víla použít prášek na trochu deště? Nebo mají kamarádi hledat někoho jiného, kdo jim poradí?

V knížce se rozhodneš, zda déšť na žížalu nebo hledání rady jinde. 

Vílí sněm

Každý den mají víly sněm. Není povinný, ale většinou přijdou všechny víly. Tedy ty, co bydlí blízko. A pokud nemají nic nutného na práci. Pokud se nemusejí starat o květiny, starat o malá vílátka nebo hlídat. Víly si navzájem povědí, co je nutné udělat, co kterou vílu trápí a rozhodnou, jak by se jí dalo pomoci, ale i co se podařilo nebo zda se chystá nějaký zábavný večírek.

Vílí sněm svolává jemný cinkot zvonku. Vílák zvonku jemně rozhoupe jeho stonek a zvonek pak hlásí na všechny strany. "Víly, přijďte na vílí sněm." Nebo se do stonku opře s větší silou a zvonek hlásí: "Pozor, bude déšť, přijde bouřka." Nebo ho rozhoupe ještě více a zvonek pak varuje: "Schovejte se, jdou lidé."

Dnes zvonek ale nehlásil nic. Víly přesto přišly na vílí sněm. Nebo právě proto. Bylo jich opravdu hodně. Všechny zajímala jedna věc. "Co se stalo se zvonkem? Proč nás nevaroval před bouřkou? Proč nesvolává na vílí sněm?"

Hned jako první vystoupil vílák bouřky: "Někdo mi ukradl rostlinky bouřky i kouzelný prášek. Byl jsem včera u své kamarádky muškátové víly, a někdo způsobil bouřku."

Víly se tázavě po sobě dívaly. Ví některá něco dalšího? Kdo to mohl být? A kde je vílák zvonku? Žádná nic nevěděla. Co budou dělat? Měly hned několik návrhů. Někdo navrhoval najít hlavně víláka zvonku. Někomu se zdálo nejlepší najít zloděje. A někdo zas, že to nejsprávnější je rozdělit se.

Pomoz vílám rozhodnout se: Hledání zvonku, rozdělí se, nebo budou pátrat po zloději 

Vílák Bouřky

"Půjdu za vílákem bouřky, jsem na něj opravdu naštvaná,"

povídala růžová víla. Víla zlatého deště se zhoupla na

větývce: "Půjdu s tebou. I já jsem zvědavá, proč mi vílák

bouřky nedal vědět. A obě se vydaly do místa na konci

zahrady, kam vítr a ptáci zanesli semínka lučních květů.

Nikdo z lidí sem nechodil, nikdo nesekal trávu, a tak o

květiny pečovaly jen víly. A květinky se pro tu jejich péči

krásně rozrůstaly. Byl tu žlutý pantoflíček, vysoká přeslička,

jetelíček, žluté květy kozí brady a modrý až fialový rozrazil

lékařský - neboli bouřka.

Růžová víla a víla zlatého deště se rozhlížely, nemohly víláka

najít. Až ho růžová víla spatřila sedět v trávě. Hlavu měl v

dlaních. Růžová víla už otvírala pusu, že mu pořádně vynadá,

ale víla zlatého deště ji chytla za ruku. Všimla si totiž něčeho

jiného.

"Podívej," zašeptala, "nejsou tu žádné modré kytičky."

Růžová víla se rozhlédla kolem sebe a opravdu. Nemodralo

se tu nic. Ani kvíteček. Z trávy nevykukovalo nic. Nejhorší,

co se může víle stát je, když přijde o své květiny. Pokud jde

květina zachránit, pokusí se ji znovu oživit. Nebo si musí

najít jinou, o kterou by se starala a květina jí na oplátku

dávala kouzelný prášek. Bez kouzelného prášku jsou víly

příliš zranitelné. A mohou i umřít. A růžová víla i dešťová

víla to věděly.

"Co se tady stalo?" zeptaly se soucitně víláka. "Nevím,

netuším," zavrtěl hlavou. "Včera odpoledne jsem se vydal na

návštěvu za vílou muškátu, která bydlí u domku. A v noci

jsem se vracel, až když byla ta bouřka. A viděl jsem tu

spoušť. Tak tu sedím."

"Ty jsi tedy bouřku nezpůsobil?" zeptaly se obě víly

překvapeně. "Ne, vždyť to říkám, nevím, co se stalo. Nevím,

co si počnu bez mých kytiček..."

Růžová víla se na zbytky kytiček rozrazilu podívala zblízka a

utěšovala ho: "Budou žít, podívej. My teď musíme hlavně

zjistit, co se stalo." "Měli bychom to říct ostatním vílám, měli

bychom je varovat," povídá vílák bouřky, "mohli by se ztratit

další květiny." "Měli bychom hlavně zjistit, proč zvonek

nevaroval před bouřkou, ani když někdo kradl rostlinky

bouřky," napadlo zas vílu zlatého deště.

Co budou kamarádi dělat? Budou varovat víly na vílím sněmu, hledat zvonek, nebo pátrat po tom, kdo ukradl bouřku?

Jedna z možností je vílí sněm: https://stopyduse.blogspot.com/2015/03/vili-snem.html

Další v knížce .-)

Dobrodružství růžové víly

Růžová víla vstávala a urovnávala si sukýnku. Dívala se vyčítavě na vílu deště, která měla svůj keř zlatého deště kousek od růžového keře.

"Podívej, jak mám sukýnku potrhanou, a to všechno z té noční bouřky. A kruhy pod očima z nevyspání. Tolik jsem se bála o můj růžový keř," stěžovala si růžová víla.

Dešťová víla se opírala na stromě o větývku. Sukýnku z lístků zlatého deště měla také zmáčenou, ale zdálo se, že jí to nevadí.

Smála se na růžovou vílu: "Za bouřku já nemůžu, za tu může vílák bouřky. Já se s deštěm jenom přidala. Aspoň jsem bouřku trochu zmírnila a přinesla vláhu rostlinám. Také mě mrzí, že vílák bouřky neřekl, že bude bouřit, připravila bych si ještě víc čarovného prášku. A podívej, už vysvítá sluníčko, šatičky nám brzy uschnou."

"Ale já je mám potrhané, budu potřebovat nové a vílákovi bouřky pěkně vynadám. Nikoho z nás nevaroval."

Dešťová víla se ptala: "Půjdeš nejdřív vynadat vílákovi bouřky nebo si udělat nové šatičky?"

Kam půjde růžová víla? Za vílákem bouřky? https://stopyduse.blogspot.com/2015/03/vilak-bourky.html

Nové šatičky pro vílu? https://stopyduse.blogspot.com/2016/04/nove-saticky-pro-vilu.html