Mia March – Můj život, moje rodina a Meryl Streepová

Většinou opouštím blog jen tehdy, když jsem nemocná. V srpnu jsem si na něj ale nějak nenašla čas a i hodnocení srpna přeskočím. Dala jsem si blogové prázdniny. Třeba září bude v tomto ohledu lepší. Děkuji všem za návštěvu. Krásné zářijové dny, i když budou plné povinností.

Na dovolené v levných knihách jsme si s dcerou každá vybrala jednu knížku. Poslední dobu moc nečtu. Asi jsem za poslední rok nepřečetla nic. Knihovny se zavřely covidem a tak jsem už hezky dlouho nezaplatila ani členský příspěvek… Tato knížka mě ale tak chytla, že jsem ji přečetla za tři dny a to nejsem moc rychlý čtenář. Všechno ostatní šlo stranou :-)
Dvě sestry, jejich sestřenka a její matka. To jsou hlavní postavy knihy. Každá má nějaké trable, a protože je to ženský román, tak trable s partnerem, ale i s hledáním sama sebe. Své vlastní síly. Svých vlastních snů. Něco je skryté, o něčem se nemluví. A dívky vlastně ze začátku nemluví ani spolu. Postupně se sobě navzájem otevírají a začnou se sbližovat právě při filmových večírcích s filmy Meryl Streepové.
Nejdříve mi knížka připadala pomalá, dokola rozebírající, nekonečné rozhovory postav. Ze začátku jsem netušila, jak se děj bude vyvíjet a pak mi to najednou všechno dávalo smysl a všechno se stalo přesně tak, jak jsem si dopředu při čtení knížky myslela. Buď jsem se tak naladila na autorku, nebo autorka příběh postupně rozplétala a držela se hlavních nití příběhu, a dalo se předpokládat, že se vše stane tak, jak má. Nebylo v tom nic ze lží a záhad, náhlý zvrat děje – prostě se to stalo tak, aby ženy v příběhu postupně dozrály a uvěřily v sami sebe i v sílu rodiny.
Knížku jsem si vybrala právě kvůli Meryl Streepové v názvu. Její filmy mám ráda. Člověk jí věří každou postavu, kterou ztvárňuje. A já věřila, že se vše v knize skutečně mohlo stát. Že muži jsou tak citlivý a stojí za svou partnerkou. Že když se zavřou jedny dveře, otevřou se jiné. A že vše přijde v čase, kdy jsme na to připraveni…
Dojemný příběh. Myslím, že je v něm vyvážena právě ta romantika, ale i smutek, lítost, bolest. Ve spoustě věcí jsem se i trošku našla a musela jsem uznat, že tak nějak jsem to prožívala.
Za mě má knížka plusové body i proto, že tu není přemíra sexu, ale vše je tak hezky naznačeno a psaní končí u polibků a objetí.
Taková jemná knížka pro ženy, které už v životě něčím prošli a chtějí se odreagovat a možná i v něčem nalézt.

Klášterec nad Ohří, Ostrov, Karlovy Vary

 Na naší dovolené jsme i letos poznávali krásy Čech. Tentokrát jsme si vybrali západní Čechy. Opět bylo hlavním kritériem, aby tam bylo dobré spojení a zároveň jsme viděli něco zajímavého. I když si myslím, že když se člověk dívá, vždy něco zajímavého objeví. A Česká republika je opravdu krásná, ať už architekturou nebo přírodou. 

My jsme si vybrali města, i když udržovanými parky jsme se také prošli. Vždyť jsme navštívili města lázeňská.

Počasí nám přálo. Pršelo jen v noci, i když podle předpovědí to vypadalo, že nám týden proprší. Jak byla Ohře rozvodněná a jakou měla sílu bylo vidět v Klášterci nad Ohří. 

Odtud jsou předchozí fotografie. Prohlédli jsme si zámek. Fotit se smělo jen z oken. My jsme si zaplatili porcelánový okruh, ale je tam i okruh pohádkový, který určitě zaujme děti. Nenechali jsme si ani ujít muzeum hodin. Tam jsme si odpočali od všudypřítomného porcelánu. V Klášterci jsme ochutnali i všechny tři prameny a prošli se parkem kolem zámku. 

 Ale to už jsme v Karlových Varech. Prošli jsme se kolonádou, navštívili muzeum, nakupovali suvenýry, knihy a výtvarné potřeby, dali si předražený oběd i výbornou zmrzlinu....

ochutnali bezpočet pramenů (i když odskočit si zde není levná záležitost - pro jednoho dvacet korun). A kvůli účinku i množství pramenů je nejlepší skutečně jen ochutnávat a neprolívat se.  

Prohlédli jsme si i hotel Pupp - samozřejmě jen zvenku. Nasáli jsme atmosféru snad neznámějších našich lázní. Ale přiznám se, že i když jsme se neprodíraly davy jako při filmovém festivalu, Karlovy Vary mě nezaujaly tak, jako například J.W.Goetheho, který je navštěvoval. Je ale také pravda, že já jsem se v lázních nezamilovala.


A poslední město, které jsme navštívili je Ostrov. V Ostrově mají krásný městský úřad. Je na zámku. Najdete zde malou výstavu porcelánu v přízemí a o historii zámku snad v podkroví. Na to jsme ale přišli pozdě.

Podívali jsme se na výstavu obrazů mexické malířky v knihovně a užívali si klidu v parku. V parku se dají krmit veverky. Jednu jsme nakonec také zahlédli. Ale víc nadšené jsme byli z rybiček v kalné vodě zámecké fontány u paláce princů.
 
¨
V parku na druhé straně říčky Bystřice je palác princezen - Letohrádek s výstavou porcelánu téměř pod střechou s čápy. V současné době slouží jako galerie, za naší návštěvy se nová výstava připravovala a my byli zvané na čtvrteční vernisáž. 
 


Prohlédli jsme si i klášterní areál. V kostele Zvěstování panny Marie byly informace a fotografie o zničených kostelech a expozice církevního umění. Snad se moc nespletu, když spodní obrázek označím za Kapli Panny Marie Ensiedelnské. Ze všech informací, které jsme přečetli, mi utkvělo v hlavě, že se jedná o barokní stavby.

V blízkosti těchto staveb je Ekocentrum. Překvapilo nás, kolik tu mají zvířat. Ptáci, plazi, hlodavci,... a najdete tu třeba i krokodýla.




A vracíme se zpátky na Staré náměstí. V kostele je výstava kostiček lega, ale ta už pro nás není. My si dáváme brokolicovou polévku v cukrárně pod kostelem. Je výborná.



A bránou do dalších prázdninových zážitků. Krásné srpnové dny

Červen

 Jsou zprávy, které se člověka dotknou, lituje lidi, které to postihlo, ale až teprve, když vidí škody na vlastní oči, dojde mu, jaké měl štěstí.

Přihnala se bouřka s větrem, lámala menší větve, očesala nám všechnu úrodu a kroupy dobily zbytek rostlin. Dívali jsme se na tu hrůzu za oknem a pak se smáli u sousedů, když měli na zahradě lehčí předměty, které jim tam donesl vítr od nás ostatních ze zahrad.

Nešla elektrika, takže o všem jsme se dozvídali až druhý den. Například když jsem se snažila dostat druhý den do práce. Nejel vlak, na jednom úseku popadalo 150 stromů, které museli odklízet z trati. Vzrostlé stromy, vyvrácené nebo zlomené, jako by to byly pastelky. Když konečně jel vlak a jel krokem v této části lesa, připadala jsem si jak na nějaké vyhlídce Jurského parku. Čekala jsem, kdy vyběhne odněkud několikametrový dinosaurus, který všechny ty stromy zlámal. Tohle jsem ještě u nás neviděla.
Vichřice měla sílu a my měli obrovské štěstí, že nás jen štrejchla. Člověk si neumí představit, jak chvíle změní životy. Hodně síly postiženým...

Na mé zahrádce vévodily vlčí máky. Ta jejich rudá barva se nedala přehlédnout. Rozhodla jsem se, že odklidím staré rostliny, které jsem loni dala jen na hromadu, protože se mi už nevešly do kompostéru. Okryla jsem část a objevil se pořádný slepýš. To mě nezarazilo a pokračovala jsem v práci. Pak kolem mě začal kroužit zmateně čmelák. To jsem byla také ještě v klidu. Odkryla jsem další část, a najednou tam těch čmeláků bylo tolik, že jsem popadla vidle a utíkala pryč. Tak mám na zahradě hmyzí domek a ani jsem o tom nevěděla.

Mám zahrádku neupravenou. Ale nemůžu za to, že se mi líbí, když jdu trávou a vyskakují koníci, vylítávají můry – to se vám na anglickém trávníku nestane. Tolik lidí seká trávník nakrátko, že trošku rebeluji a snažím se z trávníku mít „louku“. I když jsem zatím nepřišla na to jak, aby tam nekvetl jen jitrocel a řebříček. Letos mě tedy potěšilo i pár kopretin.

Ale co se nám stalo a považuji to skoro za zázrak – už máme kočičku. A hned dvě. V dubnu jsme se rozloučili s naší kočičkou, a někdo nahoře nám poslal jiné. U slepic máme pytle se senem, je to tam kryté před deštěm a přitom otevřené – a tak se tam zalíbilo kočce s koťátkem. Ze začátku divocí, prskaly, ale nošení jídla a vlídná řeč zabraly a teď máme jednu mazlící číču a jedno rozverné koťátko. Slyší na zavolání a když jsme na zahradě, dělají nám společnost. Koťátko je teda pořádný lumpík, pere se, rychle utíká, leze po stromech, škrábe, honí se za kuličkou… prostě rozpustilé mládě, viz. fotografie.

Zato z dcery mám slečnu, která se rozloučila se základní školou. No, slzičky na mojí straně byly. A začíná jí období letních lásek a „zakázaných“ flámů, kdy já jako rodič budu jen trnout, jestli je dostatečně rozumná. Ale přeji jí tento věk, kdy ještě oťukává svět.

Krásné prázdniny. Snad je zvládneme všichni ve zdraví a i nějaký ten odpočinek, dovolená nebo výlet se podaří. Krásné dny.

Květen

V květnu bylo hlavní téma přijímačky na střední školu. Proběhly na začátku května, ale čekali jsme na výsledky 14 dní. Vezmou-nevezmou. Podle pocitů dcery to vypadalo spíš na to druhé. Po přijímačkách byla slzavé údolí, a že je zas v pořádku mě uklidnilo, až když šla dělat další prezentaci na nějakou hodinu základní školy.

Je pečlivka, je dříč, a to se projevilo i na přípravě na přijímačky. S češtinou problém nebyl, tam už od začátku měla nad 40 bodů z 50. Ale s matikou. Každý má buňky na něco jiného. A ta matika od cermatu jí dávala skutečně zabrat. Takové logické příklady prostě ve škole nebrali.

 

Stačilo jí vždy skutečně jen malinko napovědět, aby se chytla a věděla, jak to vypočítat. Jenže u přijímaček tu nápovědu mít nebude. A těch příkladů bylo tolik různých…

Udělala. Po oba dva termíny z matiky nad polovinu bodů, čeština vklidu nad 40. Přijata. Jsem na ní pyšná, protože je fakt dobrá. Některé předměty ji budou bavit a některé zas ne, ale dokázala si, že věci úspěšně zvládne.

Radost za dvěstě korun a pět mozolů. To je zahrádka. Dvakrát se u nás přehnaly kroupy. Jednou vydrželo bílo i přes noc. Zima a déšť. Přesto se něco podařilo vypěstovat. Dáváme si řeřichu s olivovým olejem a špenát se smetanovou omáčkou. Koupila jsem si plamének a vykvetl prvním fialovým květem. Tráva posekána a sušíme na seno. Petrklíče odkvétají, vykvetla srdcovka. Suším hluchavku i sedmikrásky. Ať jsme zdravý a krásný.

Na procházce jsem musela jít lesem, protože po cestě to nešlo. Když jsem se chtěla ale dostat na druhou stranu cesty, zapadla jsem po lýtko do bláta. Rybník přetíká, potoky jsou plné vody. Loni jsem na stejném rybníku fotila vyprahlou popraskanou půdu. Díky za ten déšť.

V práci to byl trošku adrenalin, když jsem zjistila, že neumím tak dobře anglicky, jak bych potřebovala. Měla bych to brát jako výzvu, ale spíš to hodnotím jako trapas.

Nechala jsem se i zkrásnit. V nějaké panice, že zas budou kadeřnictví zavřené a zas se tam dlouho nedostanu, jsem si nechala výrazně zkrátit vlasy. Dcera tvrdí, že jsem podivný klon její mamky. Za to jsem ušetřené peníze z minulých měsíců utratila za její oblečení, protože ze všeho vyrostla během zavření obchodů a v krátkých teplácích odmítla jít do školy.

Tak jsme si žili během května. Stres z přijímaček za námi a před námi se blíží prázdniny. Utíká to, utíká, a než se člověk otočí… Vždyť to není tak dlouho, kdy jsem dceru vedla do první třídy.

Tak ať ty příjemné chvíle se zastaví na dlouho a ty špatné, ať jsou rychle pryč. Krásné dny.

Jarní procházka

Za oknem zima, zataženo, déšť, člověk víc slyší meluzínu než zpěv ptáků, až se zdá, že to jaro ještě nepřišlo. Ale přišlo. Dávám sem několik fotografií, které jsem nafotila před deseti dny. Vysvitlo sluníčko a vylákalo nejen mě na procházku. 

Rozkvetlé květy, bzučící včely, nateklé pupeny, které se chystají prasknout a ukázat mladé lístky. To je přesně to, proč jsem se zastavovala a zkoušela fotit makro a zaostřit na blízko.

Některé lísky a květy jsou jak z jiné planety. Rozvíjejí se jako mladý motýl z kukly, nevyletí, ale potěší zelení.

Sluníčka bylo opravdu hodně, když jsem zkoušela fotit vodu na kamenu, ničila jsem si foťák přesvícením. Ale jak jinak vyfotit zlaté slunce a kamenné diamanty.

Náš pes to vyřešil po svém. Užíval si čisté vody a téměř celou cestu šel ve vodě blízko břehu. Pro něj příjemné osvěžení a radost z kapek vody.

Labuťě jsem fotila na dálku, ani jsem nedokázala spočítat, kolik jich je. Určitě dvacítka. Asi měli zrovna sraz pod rozkvetlými stromy. Na fotce mám jen tři zástupce.

I na lesní cestě kvetly plané višně. Pod stromy byl příjemný stín. A člověka nic nenutilo ke spěchu. Jentak se kochat a užívat si jarní svěžesti.

Jindy téměř vyschlý potůček byl plný vody a kolem něj kvetly blatouchy. 

Ono té žluté bylo všude plno, i na pampeliškách a prvosenkách. 

Tak snad zas budou i slunečné dny. A budeme si užívat tepla i květů.

Duben

Duben byl měsícem čokolády. Nevím, co bylo tím prvotním impulsem, jestli dobrá bonboniéra, nebo protože jsme si zkrátka potřebovali obalit nervy.

V práci mě čekal roční pohovor a za hodnocení průměrná jsem ráda. Lepší, než vyčuhovat na jednu nebo druhou stranu. Vyhazování nebere konce. A doma se dcera připravovala na přijímačky. Už jen za to, kolik tomu věnovala času, bych jí přála, aby se jí příští týden povedly a byla přijata na školu.
I když teda s výběrem školy spokojená není. Prý jsem jí vymluvila ty školy, které by se jí líbily. Na design jsem jí řekla, že tam bude muset kreslit, a na školu eu, že tam bude maturovat z archivnictví. Také si spočetla, že jí bude 19 let, až vyjde střední a docela s tím nesouhlasí. Roste do chytrosti.

Nějak rychle tento měsíc utekl. Na velikonoce jsme barvily voskem jen kraslice jako úkol do školy. Koledníci se letos neukázali žádní. Už taky vím, jak se plete pomlázka, ale nevím, jestli za rok si vzpomenu.

Jarní úklid mě donutil udělat pták, který mi pokadil okno. A na vnitřním parapetu mám zasazené kytičky, které by chtěly už dát ven do hlíny… Kdyby nemrzlo. Holky v práci mi přinesly přebydky jejich kytiček a na zahrádce už to konečně začíná rozkvétat. Narcisky, tulipány i pampelišky. Zatím tedy poskrovnu, ale v přírodě už to krásně kvete bíle i růžově a žlutě a zeleň je také taková svěží, jarní.

I když teplou bundu jsem odložila jen pár dní. Zato definitivně mi přestal fungovat starý mobil a nový jsem si zatím nevybrala. A ve vesnici byla zahájena oprava komunikace, která má trvat přes rok. Výhodu to má, přestaly přes nás jezdit kamiony. Auta se naučila objíždět přes upravenou polní cestu, kudy chodíme na procházku.

Smutné bylo rozloučení s naší kočičkou. Deset let jsme ji měli. Byla více venkovní, jen v zimě se hřála doma, chytala ptáčky i myši, někdy přitáhla i něco většího. Lezla po stromech, uměla vyskočit i na parapet okna... A jen poslední dva dny jí už přestalo chutnat a byla skleslá, ale odešla sama. A utěšujeme se tím, že měla opravdu pěkný kočičí nezávislý život.

Radostí je mi to moje štěstí – rozkvetlá gerbera od dcery.

Krásné květnové dny, ať už dnes slavíte svátek práce nebo lásky.