Máš-li aspoň trochu víry,
zůstaň v klidu, zůstaň milý,
trápení má každý nůši,
nemůžeš žít v cizí kůži.
Otevři své srdce darům,
ulev unaveným zádům.
Ať už věříš na pohádky,
nebo slavíš jarní svátky,
měj Velikonoce požehnané,
ať zázrak se opět stane.
Máš-li aspoň trochu víry,
zůstaň v klidu, zůstaň milý,
trápení má každý nůši,
nemůžeš žít v cizí kůži.
Otevři své srdce darům,
ulev unaveným zádům.
Ať už věříš na pohádky,
nebo slavíš jarní svátky,
měj Velikonoce požehnané,
ať zázrak se opět stane.
Cítíš, jak jedna vlnka dotýká se druhé?
Jak vítr do nich svoje přání duje?
Někdy vše obrátit se v niveč musí
a člověk svou pravou sílu zkusí.
Ta všechna přání ve vodě jsou zakletá,
a možná já nejsem básník, jsem jen popleta,
a přesto věřím, že dokážeš vodu nabrat dlaní,
a i když proteče, víš, co pravda je a co lhaní.
Tak ještě chvíli, poslouchej, zda víří,
a všechny starosti odletí jak chmýří.
A když po ledě přejdeš na druhou stranu,
vítr ti tváře políbí - to za odvahu.
Vždycky patří tohle spolu,
lítáš vzhůru,
padáš dolů,
jestli nechceš
skončit sám,
problém zhlédni z
více stran.
Možná sníš o
velkém cíli,
dohromady dávej
díly,
tvořivost i vlastní
snahu,
nezapomeň na
odvahu.
Dřív než přijde
vysílení,
hraj si, směj se,
vítej snění,
nožky dávej
nahoru,
nač být v každém
závodu?
Když popadáš
sotva dechu,
vem nářadí,
trochu plechu,
zvonkohra tvým
dechem zazní,
tvůj domov už není
prázdný.
Možná máš své
přesvědčení,
a možná ho ten rok
změní,
za něco však stále
prosíš,
to, co v srdci tajně
nosíš.
A když kouknu do
těch karet,
magie ses možná
zalek,
přeji si, ať
pravdu mají,
ať se přání
plnit dají.
Ať ukázat můžem
sebe,
a to, co nás uvnitř
zebe,
ať roztaje, vzejde kvítí,
na cestě nám šance
svítí.

Každý pokus v tvůrčím psaní,
ukládat na vlastní blog,
zvaní i ti nepozvaní,
hodnotí, zda nejsem cvok.
V myšlenkách se duše skrývá,
přibývá tu nových slok,
nejtěžší však vždycky bývá,
udělat poslední krok.
Publikovat to se prý má,
chce to ovšem trochu cvik,
aby to, co člověk skrývá,
nevzalo mu jeho klid.
Děkuji vám, že ten můj boj
neberete do slova,
nechovám se přece jak stroj,
bývám občas potvora :-)
A zas jsem řekla v básničce všechno :-) Děkuji vám za těch deset let, že jsem mohla psát, a že jste mě četli. A přemýšlela jsem, přemýšlela, čím těch deset let oslavit. Vylosuji jednoho z komentářů a může si vybrat cokoliv z mých výrobků: Vlnka-fler