.JPG)
Psala jsem často, že není síla... nakonec se ukázalo, že stačí doplnit železo :-)
Někdy si musím dát volno a soustředit se jen na ten normální život... A pak mám chuť se zas vrátit.
Děkuji moc za každý pozitivní komentář. A podněty, abych vydala knížku - ukázala jsem několik básniček a využila možnosti "vystavit" je jeden den na jedné akci... myslím, že dobré - pro začátek :-)
Také bych se s vámi chtěla podělit o jednu radost. Potěšilo mě, že mně někdo jiný ukázal ty své básničky a někoho jsem snad trošku inspirovala. Je to totiž úžasná věc, jak ze sebe dostat pocity a nějak je "zpracovat". A určitě je to lepší cesta, než například podřezávání se... ale to už zacházím daleko. Tak raději zpátky tam, kde je vše dovoleno - k básničce .-)
To nejkrásnější bývá skryto
a srdce nevlastní pevný řád.
Dobře je tomu, kdo ví to,
že někdy pomáhá si i poplakat.
Mám tajemství, co se neříká.
Snad jen lidem, kteří mě dobře znají.
Pohledem člověk uniká,
však pravdu už srdce neutají.
Víš, ke dvěma rukám další schází,
ty, co se něžně snění dotýkají.
A ve snech se člověk tak rád ztrácí,
když zastavit čas pospíchají.
Víš, někdy bývá trochu úzko,
z přemíry toho, co se stává,
pak stačí pevná náruč blízko
a jedno přání, když hvězda padá.
Pro ty, kteří zavítají na můj blog, i když teď není síla opětovat návštěvu. Děkuji
Pojď
blíž,
za sebou nech, co tě tíží.
Tisíce
hvězd
tady na tě shlíží.
Na
prázdné hladině
vlny běží,
a
co dno ukrývá shlédneš
stěží.
Pojď
blíž,
vítr
dá ti plno jmen.
Splní
tvá přání,
cit je dovolen.
Toulat
se nocí, stezku se vzdát,
pak
každé
ráno smí tě
rozesmát.
Měsíc
už
protahuje stromů stíny.
Dnes
smíš
zbavit se vší
své viny.
Ticho
a klid tvou duši
jemně hladí
zanech
tu v noci, všechno,
co ti vadí.
Pojď
blíž
a nechej svého
ptaní,
nastává
tvůj
čas hlubokého
zrání.
Kouzelnou
vílou světlem se stává,
kdo
ví, že
každá
cesta je ta pravá.
Některý
den se zdá těžší
a
strach získává svou vládu,
starosti
na čelo věší,
vyčkáváš
přítele v davu.
Ohýnky
tiše doutnají,
však
není dost síly v dechu,
přání
si říkáš potají,
stále
jen čekáš na potěchu.
Ruce
se prázdné obrací,
zklamání
střídá snění,
vzdychání
zmatkem nad prací
a
čekání na rozednění.
Otočit
kompas života,
a
v srdci nalézt kvítí,
čekat,
že každá samota,
novými
stránkami svítí.
Děkuji všem za komentáře, dodáváte mi odvahu .-) Krásné již červnové dny
Tahle mi zní v hlavě. A to mám několik už stříbrných nitek... :-)
Miláčku, lásko, poklade,
bez tebe nebaví mě svět,
ale až čas mě okrade
o mého mládí květ,
až budu mít hlavu bílou
a klepat se mi budou ruce,
budu i pak pro tebe vílou?
Budeš i pak mi dávat svoje srdce?
Možná nedokončená a možná život dá odpověď :-) Krásné dny
Našla jsem raněný strom, který "plakal" smůlu. Ne vždy, je život zalitý sluncem, někdy je i ta bolest, utrpení, ztráta. 
Ale je i radost, přátelství, naděje... (a vzpomínky)
A tak dávám jednu básničku, kterou jsem napsala, je to už... mnoho, mnoho let.
Chtěla bych psát básně plné krásy,
básně, co na srdci pohladí,
chtěla bych sbírat života plné klasy
a dělat z nich chleba, co uzdraví.
Uzdraví duši, když ji bolest tíží,
a každý na světě je někdy sám,
chtěla bych smutná srdce slepit pryží,
a všechny naučit říkat "to znám".
Znám, jak psát básně plné krásy,
jak upéct chleba a kde najít člověka,
a každý by věděl, že ten druhý nezradí,
neb jeho srdce láskou přetéká.
