Velikonoční přání

 Máš-li aspoň trochu víry,
zůstaň v klidu, zůstaň milý,
trápení má každý nůši,
nemůžeš žít v cizí kůži.

Otevři své srdce darům,
ulev unaveným zádům.

Ať už věříš na pohádky,
nebo slavíš jarní svátky,
měj Velikonoce požehnané,
ať zázrak se opět stane.

Vzkaz po vodě

Cítíš, jak jedna vlnka dotýká se druhé?
Jak vítr do nich svoje přání duje?
Někdy vše obrátit se v niveč musí
a člověk svou pravou sílu zkusí.

Ta všechna přání ve vodě jsou zakletá,
a možná já nejsem básník, jsem jen popleta,
a přesto věřím, že dokážeš vodu nabrat dlaní,
a i když proteče, víš, co pravda je a co lhaní.

Tak ještě chvíli, poslouchej, zda víří,
a všechny starosti odletí jak chmýří.
A když po ledě přejdeš na druhou stranu,
vítr ti tváře políbí - to za odvahu.

Novoroční výklad karet

 Vždycky patří tohle spolu,
lítáš vzhůru, padáš dolů,
jestli nechceš skončit sám,
problém zhlédni z více stran.

Možná sníš o velkém cíli,
dohromady dávej díly,
tvořivost i vlastní snahu,
nezapomeň na odvahu.

Dřív než přijde vysílení,
hraj si, směj se, vítej snění,
nožky dávej nahoru,
nač být v každém závodu?

Když popadáš sotva dechu,
vem nářadí, trochu plechu,
zvonkohra tvým dechem zazní,
tvůj domov už není prázdný.

Možná máš své přesvědčení,
a možná ho ten rok změní,
za něco však stále prosíš,
to, co v srdci tajně nosíš.

A když kouknu do těch karet,
magie ses možná zalek,
přeji si, ať pravdu mají,
ať se přání plnit dají.

Ať ukázat můžem sebe,
a to, co nás uvnitř zebe,
ať roztaje, vzejde kvítí,
na cestě nám šance svítí.

PF 2026

 

Jarní nálada

Víš, možná jsi měla včera ještě chmury,

a záblo na těle a studila tě tvoje přání,

a v součtu pozitiv ti vycházely samé nuly,

a pak otevřeš oči, a víš, že je to zdání.

Najednou je kolem rozzářených barev,

a zdá se, že můžeš do dlaní chytat motýli,

a rozbaluješ jeden, druhý, třetí,... dárek

a všechny ty chmury ztrácíš ve chvíli.

A pestrost barev dostává tě na kolena,

a rozzostřené tvary úlevné slzy skrápí,

vždyť radost je stále povolena

a v zimě zůstává, co srdce může trápit.

Snad jste si užili krásné velikonoce, a už se také kocháte rozkvetlými květinami.

Minule jsem tu dala k mému výročí nápad, že vylosuji jednoho, který si může vybrat něco z mých výrobků. Vylosovala jsem nakonec tři  Slunečnici Martu, Hanku z baví mne to a Jitku. A nakonec jsem to vymyslela i tak, že když nebude zájem o můj výrobek (protože Hanka i Jitka tvoří), pošlu něco z galanterie :-) Na Jitku kontakt mám, ale jestli můžete, Hani a Marti, napište mi prosím do kontaktního formuláře a na něčem se domluvíme. Děkuji.

10 let

Každý pokus v tvůrčím psaní,
ukládat na vlastní blog,
zvaní i ti nepozvaní,
hodnotí, zda nejsem cvok.

V myšlenkách se duše skrývá,
přibývá tu nových slok,
nejtěžší však vždycky bývá,
udělat poslední krok.

Publikovat to se prý má,
chce to ovšem trochu cvik,
aby to, co člověk skrývá,
nevzalo mu jeho klid.

Děkuji vám, že ten můj boj
neberete do slova,
nechovám se přece jak stroj,
bývám občas potvora :-)

A zas jsem řekla v básničce všechno :-) Děkuji vám za těch deset let, že jsem mohla psát, a že jste mě četli. A přemýšlela jsem, přemýšlela, čím těch deset let oslavit. Vylosuji jednoho z komentářů a může si vybrat cokoliv z mých výrobků: Vlnka-fler

Láska

 Láska by vše uzdravila,
ke všem lidem vlídná byla.
Slabé vzala pod ochranu,
silným zkrotila by hlavu.

Zlost se mění na ochotu,
nikdo neudělá botu.
V lásce se pak lépe chodí,
jeden k druhému se hodí.

Žádné srdce není samo,
i v přátelství bývá rádo.
Objetí si dejme milé,
ať je šťastná tahle chvíle.

Čtyřikrát jsem se pokusila napsat básničku k symbolikám svíček na adventním věnci. 

Nyní máme už čtyři zapálené a já vám přeji krásné svátky vánoční plné radosti a pohody.

Přátelství

 Kdo tě občas poponese,
když už síly schází?
Kdo uklidní tvůj strach v lese,
když zašustí v mlází?

Tvoje nervy rozrušené 
bonbony ti obalí,
do tvých výzev rád se žene
do Prahy i na Bali.

Kdo za ruku podrží tě,
abys nešel cestou sám?
A s nadšením jako dítě,
přidává se ke tvým hrám?

Podrží tě, poponese,
Říká vlídná slova
Í když hlas se někdy třese
Tak s úsilím koná.
Extra slova někdy nemá
Láska může být i němá.

Mír

 To, co je v tobě dobré,
položit před svůj práh,
aby v každičké době,
nemohl dovnitř strach.

Ať každý příchozí,
dobré úmysly má,
sváry ti nehrozí, 
i když je venku tma.

V příbytku - ve tvém
ve známých tvářích
pokojným světlem
srdce všech září.

Naděje

 Ztrácím se v halasu myšlenek,
chci vrátit se do lůna matky,
proplést se ve svých kořenech
a vrátit čas, ať běží zpátky.

O čem jsem mluvil, co kdo řek,
kde bylo to první zabolení?
Jak moc je daleko druhý břeh
a jak události všechno mění...

A první svíce - naděje
beze slov světýlko mihotavé,
to že tu šance stále je
odehnat klamy a přijmout to pravé. 

Přátelství

Prošla jsem mnoho míst
a málokterá zůstávala.
A i když si člověk byl jist,
i lidi mi voda času vzala.

A i když nyní je pevně držím
a vím, že významné mají místo,
nevyhnem se zrádným stržím.
Už vím, nikdy nic není jisto.

Tak jen pro tuto jednu chvíli,
jsem ráda, že u sebe je mám.
A i když se člověk často mýlí,
v mém srdci je dobře znám.

Ti za ruku mě pevně podrželi
a v tíze měli jen milá slova.
Nahlédnout do mých přání směli,
jedno z nich je - potkat se znova.

(Fotky ze Žatce, Rakovníka, Chotěšova, Krt)

Vím, že neumím psát básničky, které by měly správný počet slabik, skvělé rýmy a perfektní verše - ale píši ze srdce. 
Přeji všem krásný týden, děkuji za zastavení. ☼ ♥

Malování světlem

 Dej mi prosím chvíli času,
zachytím pro tebe krásu,
kde zlatý vlas k druhu běží,
naši lásku pevně střeží.

Možná byly temné chvíle,
dnes chci říci ti však mile,
že barevnost světla tvoří
všechno, pro co srdce hoří.

Věřím v tvoji fantazii,
odhalíš, co v díle skryji.
Návrat cítím v rozloučení,
s tebou přiznám povznášení.

Obohacující není jen čtení blogů, ale i setkání s blogujícími. Ke krásnému zážitku Praha s Jiřinkou a příjemnému povídání se Simi z Austrálie  přibylo v pátek povznášení nad fotografiemi Petra. Tímto výstavu doporučuji, protože fotografie jsou opravdu umělecké a tak rozdílné, že si každý může vybrat tu svoji (pro mě to bylo hodně těžké vybrat si tu nej). Děkuji za hezké provázení a výstavám (nejen této) přeji hodně nadšených obdivovatelů. ☼ ♥

PS: Všem přeji, ať jste v těchto dnech v suchu, teple a v bezpečí. Hodně síly. Kéž jste v pořádku.

Školní den

 Asi těžko k uvěření,
už je druhý školní den,
i když žáček moc rád není,
v učení je polapen.
Ráno mlha tašku zkrápí,
podzim dává vědět,
žáčka ovšem nejvíc trápí,
jak v hodinách sedět.
Bez mobilu, bez tabletu,
net a telka žádná,
pak odpověď snadno spletu,
hlava je jak prázdná.
Učitelům trpělivost,
učitelkám smíchu,
místo testu dáti milost - 
od žáků jen díků.

Klidný (a veselý) školní rok žákům, učitelům i rodičům ☼ ♥

Orloj

 Některá přání potřebují čas.
Abychom sami dali klíč ke správným dveřím.
Někdy nevíme, co ukryto je v nás.
A náhle stačí říct si "já si věřím".

A pak kolečka do sebe zapadají,
jak v dokonalém promazaném stroji,
zázraky do karet ti hrají
a ty hledíš do oken na orloji.

Když objeví se, co si tolik přeješ,
někdy až dýchat zapomínáš.
Bojíš se, že bude to jen lež,
přesto tu změnu vděčně vítáš.

A tak ta přání v sobě nosí,
kdo nepřestává na dně snít.
A když na správném místě prosí,
i andělské chóry budou znít.


Krásný týden, prázdniny tak strašně letí, tak ať máte krásné ještě stále prázdninové zážitky ☼ ♥

Františkovy Lázně

Jak to bylo, pohádko?

Voucher přines ježíšek.

A pak v létě nakrátko

přivítal nás František.

Kvítí plná promenáda

a prameny zvučných jmen,

klidná, pohodová rána

a den pak vlídný, beze změn.

Ať krmení daňků

nebo rybky zlaté,

počechrání vánku,

tady nikdy nespěcháte.

Tak vám pro potěchu,

dávám fotky z lázní

a ať beze spěchu

máte i vy den krásný. ☼ ♥

Socha Františka mi chybí - upravovali za ním zahradníci záhonky, tak nešel vyfotit bez nich a cizí lidi obvykle na blog nedávám :-)

Špatné zprávy

 Možná se vám dneska zdálo,
že už chybí vskutku málo,
aby bylo snad nejhůře.
Kdopak za to asi může?

Pak se možná dítě smálo,
rádio si píseň hrálo,
někdo dotk se vaší kůže,
zavoněla v parku růže.

A pak jenom podle hlasu,
uviděl jsi v druhém krásu.
Možná v sobě každý skrývá,
co nejtěžší pro něj bývá.

Každý nosí v sobě přání,
každý někdy druhé raní.
Chybami se člověk učí,
co ho čeká, to netuší.

Něco přece každý víme,
že se láskou uzdravíme.
Uzdravíme tělo, duši,
láska očím, srdcím sluší. ☼ ♥

(Fotky z Františkových Lázní)

Kam kráčíš?

 Kam kráčíš, když letní horka ti berou dech,
kam kráčíš, když vzrušení hledá cesty po zádech?
Možná jen za štěstím, které se před tebou otevírá,
možná jen tam, kam tvé kroky vede stálá víra.
Dej pozor na pasti, které do sítí rády chytají,
dej pozor na ty, co po smyslu se neptají.
Někdy i bolestivý pád tě k cíli posouvá...
Ty víš, že před brodem se touha vyzouvá
a kolikrát v silném proudu se zmáčíš celá.
Ale jdeš vždy tam, kam sama jsi chtěla.

Krásné prázdninové dny - nejlépe někde u vody ☼ ♥

Straka

 Dívám se do koruny dubu,
kolik jen nosí hnízd ptačích?
Že namlela jsem si hubu
a pro jeden život, že už stačí.

Někdy bych chtěla, ať déšť smyje,
všechno, co se mi rozpadá,
jenže jen změnou člověk žije,
i když je blbá nálada.

Tak až z hnízd vyletí nové straky,
co ukradnout budou chtít snění..
Řeknu, že proplout přes své strachy,
znamená vždycky posílení.

Tak ještě taková - nu, všelijaká - ale obrázky pro radost. Děkuji moc za vaše milé komentáře k předchozímu článku. Přeji krásný týden, ať se daří ☼ ♥

Tak jsme mistři, no a co? :-)

 Dneska každý platí pivo,
až do rána bylo živo,
Staromák tu praskal ve švech,
splnilo se jako ve snech,
nikdo nespal, všichni řvali,
že jsme mistři oslavili.
Lukáš Dostal nic nedostal,
jeho klid už každý poznal,
vychytal nám jasnou nulu.
Gudas dal všem na papulu.
Jágr řek, kdo dá si góla,
Pasta to je stará škola,
na svůj gól nás nechal čekat,
až jsme se už začli lekat.
David Kämpf pak zvýšil skóre...
TAK JSME MISTŘI, NEČUM VOLE :-)

Tohle jsem se musela pokusit zveršovat:-) Děkujeme, hoši!

Čekání na déšť

Už uschlo seno, posekané,
a rostlina dlouho žízní,
kapičku vláhy nedostane,
příroda suchem trýzní.

Pamatuji, že byla rosa,
nohy brouzdaly se v trávě,
jedna i druhá byla bosa,
z mokra cítily se zdravě.

A bylo tiché mlžení,
tak husté, že se ztratily,
i bílá koňská spřežení,
co z mlhy tíhu upily.

A byly letní bouřky,
prach spláchl příval deště,
do kaluží cinkal kroužky
a dlouho byl cítit ještě.

A v zimě bylo bílo,
stesk procházel se krajinou.
Když pršelo, tak lilo,
teď čekání na kapku jedinou.

Obloha zdárně zatažená,
však vítr si foukal do mraků,
vláha rozmarná je žena
a déšť se tu rovná zázrakům.

Déšť nevedeme, tak posílám alespoň duhu - tam někde v dálce prší... Krásný týden a třeba najdeme poklad na konci duhy... ☼ ♥