Kačky :-)

Když je velká zima,
poslouchám řeč ptačí,
že je u nás prima,
kačeny se tlačí
na rybníku v davu,
tam, kde nezamrzá,
hledají si stravu
mírná i ta drzá.

Každá ráda plave,
do nožek to štípe,
plavání je zdravé,
to ví malé dítě.
Jestli máte snahu,
znáti tu řeč ptačí,
rohlík do batohu,
to úplně stačí.
A když tomu sletu
nadrobiti smíte,
jejich kaččí větu
jistě pochopíte.  :-)

U napajedla

Dostal se mi do rukou nádherný obrázek od Nancy Hall, originál malovaný ústy. Obdiv. A hned mě napadlo poslat "broučkům". A k tomu jsem napsala básničku. Schválně, jestli i vy najdete všechna zvířátka. :-)

U vody je velký shon,
nechybí tam ani .....
U řeky či u tůně, 
hraje si vždy malé .....
Za stromem schovaná hrozí se
rezavá chytrá .....
Do trávy si klidně leh,
král zvířat, ten strašný .....
A šelem je tady více,
vodu pije také .....
Kdo nikoho nerafá,
vysokananánská .....
Ukusuje chutná stébla
pruhovaná rychlá .....
A kdo má ostrý rožec,
zavalitý .....
Na nohách tu kráčí ňák
černobílý .....
A všem tu zpívá do oušek
skřehotavý .....

Kotě5

Možná by vás zajímalo,

co se se mnou asi stalo.

Pořád stejně milý, hravý,

roztomilý, hlavně zdravý.

Už zvládám i vyšší schody,

rostu rychle jako z vody.

Moji mámu občas zlobím,

skáču na ni i ji honím.

Koušu, předu, schovávám,

číhám, běžím, už tě mám.

Vyhraju si s pentličkami,

zkuste si to někdy sami. :-)

Kotě4

Už se našla moje máma,

volám třikrát hurá, sláva,

já jsem prostě celá ona,

jen velikost má na slona.

Boudu mám teď na bydlení,

doma spinkat pro mě není,

jen do boudy dveřmi fičí,

už jsem její, nejsem ničí.

Moje máma ta mě chrání,

já zas skáču moc rád na ní,

plísní mě a olizuje,

hlavně že jen pro mě tu je.

Kotě3

Možná byste chtěli znát,

jak se budu jmenovat.

Že prý mívám za ušima,

a je se mnou velká psina,

že prý koukám jen jen mluvit,

nechci se tu vůbec chlubit...

Mikeš, Miki, Mikšíček,

pro můj černý kožíšek. :-)

Kotě2

Nejdřív krátce zamňouká,

potom tiše naslouchá:

Už jde ke mě moje máma?

Dala mlíčko, se mnou hrála?

A pak mňouká stále znova,

umí mňoukat, nezná slova,

člověku je ho až líto,

bez mámy je smutno, ví to.

Tak ho bere do svých dlaní,

dá mu mlíčko, pak ho hladí,

kotě zvedne tlapku líně,

brzy usne v lidském klíně.

Kotě

Černé ťapky, modrá očka,

nám před dveře přišla kočka.

Tedy kočka, spíše kotě,

píši tady o sobotě.

Živé, hravé, očka svítí,

do tlapiček všechno chytí,

kapesník i oblázek,

připojuji obrázek.

Prská na vše, co je větší,

je to naše malé štěstí.

Černé jiskry v kožíšku,

teď už spinká v pelíšku.

Bylo nebylo

Byl jednou jeden král,

ten návštěvy si zval.

Pořádal velké hostiny,

co trvaly dlouhé hodiny.

A všem tu tuze chutnalo,

to sladké i to na slano.

Ten král měl jedno trápení,

dcerušku, co nic nejí.

A ona by i papala,

však místo toho plakala,

to měla prostě ve zvyku,

plakat místo rohlíku.

Ten král se jednou rozzlobil

a ačkoliv to dobrák byl...

Řekl: "Když nemáš hlad,

ať sežere tě drak."

Vzápětí však litoval,

že tím k sobě draka zval.

A drak už letí nad hradem

a nikdo nechce vylézt ven.

Vždyť vidět tuhle nestvůru

je jak potkat noční můru.

Však drakovi to nevadí,

těší se, že se nají.

Až král si dodal odvahy.

Řek: "Nechceme tě tady.

Dcera jen trochu zlobila,

však milá, hodná vždy byla.

Nechceme žádné trápení,

pro draka k jídlu nic není."

A jak to bylo vážení?

Dceruška už všechno jí.

A král se jenom usmívá,

že tak šikovnou dceru má.

O medvědech

Znáte tenhle vtip?

Jde medvídě s mámou. "Maminko, nejsem medvěd grizzly?" "Nejsi medvěd grizzly." "A maminko, nejsem medvěd panda?" "Nejsi." "A nejsem koala?" "Ne, jsi normální lední medvěd!" "Tak proč mě tak mrznou tlapičky?"

MEDVĚD SVÁŤA

Dnes přišla mi krátká zpráva,

že medvěd si medvědici vzal.

Vroucně jsem blahopřála,

a on zamyšlen se ptal,

zda létá do krajin ledu vrána.

Medvěd v severní krajině,

vážně se do někdy stává,

podlehne citů lásky lavině

a pak se i medvědice vdává.

DOPIS PRO VČELKU

Moje milá drahá včeličko,

pošli mi prosím sklenku medu.

Minulého mám jen maličko,

a doma - velkého neposedu.

Má kožich medvědí plný blech,

a drápky zkouší tvrdost skříní,

miluje škrábání na zádech,

je mrštný lovec, není líný.

Někdy nám přede: Brum, brum, brum.

Nad medem sbíhaj se mu sliny.

Jindy zburcuje celý dům,

to když ho nutím do zeleniny.

Má milá včeličko, teď už víš,

jaké mám trápení s medvědem.

až z jara se opět probudíš,

děkuji za sklenku s tvým medem.

PS: Jinak nic nesvedem

s tím naším medvědem.

Sněhová vločka

Sněhová vločka

má mokrá očka.

Jeden snědý Řek,

o slunci jí řek.

Vločka nechce tát,

chce si stále hrát

na sněhuláka,

slunce ji neláká.

Sněhová vločko

nemokři si očko,

dám tě to lednice,

tam jsou vás tisíce.

Tam se můžeš smát,

s mrazem si dál hrát,

mám taky rád led,

už jsem nanuk sněd.

Říkanka pro kosy

Tráva prosí

černé kosy,

ať jí nosí

více rosy,

že dnes brousí

svoje kosy

hoši bosí,

tak ať vosy

mají nosy

plné rosy.

Lampička

Dávej pozor, človíčku,

dnes broučkové mají bál,

chyť do dlaní lampičku,

jí se zeptej, kdo smí dál.

Ten, kdo chce znát brouččí hrátky,

porozumět světluškám,

musí věřit na pohádky,

pak je zvaný ke všem hrám.

Zoubky

To jsou dveře do chaloupky.

Otevři se puso hned!

Ukrývají se tam zoubky.

Kolik jich je? Už dvacet.

Deset dole hlídá stolek,

nahoře vidím netopýry,

před chvíli si daly vdolek,

teď do nich kazy dělaj díry.

Rytíř pasta a kůň kartářek,

přijeli rychle na pomoc,

zajedou do všech zatáček,

každičké ráno, a než přijde noc.

Jéé, už jsou krásně čisté,

kazů se vůbec nebojí,

co se stane, už je jisté...

Krásně se na mě usmějí.

Broučci

Světluška hledí k měsíci,

pak na něj zavolá:

Co to máš v lampě své za svíci,

že tolik plápolá?

Beruška je bez puntíku,

ach ne, vždyť to je děs.

Ještě že neumí matiku,

neví, že jich má šest.

Motýlí larva chodí na

kosmetické kúry.

Směje se jí celá rodina,

nač krášlit můry?

Stěžuje si malá veš,

na dědovu velkou pleš.

Že chce aspoň chloupky,

do té své chaloupky.

Nechce Alík do pelecha,

čeká na něj prý tam blecha,

potom po den celý,

drbat se mu velí.