Já to chtěl jinak

V životě se dějí zázraky. Jenže někdy nad těmi zázraky nadáváme a brbláme. Já to tak nechtěl. Já to chtěl jinak. Chtěl jsem to udělat jiným způsobem.

Člověk rád přijme "zázraky", kdy má před sebou jen cíl a je mu úplně jedno, jak se stane. A někdy se nad tím ani nepozastaví. Prostě se to tak stalo a tak to je. Supr, že to funguje.

Měla jsem na stránce počitadlo, které nefungovalo. Řekla jsem si, že to řešit nebudu, že tím nechci ztrácet čas... A jedna dobrá duše mi napsala, jak ho zprovoznit. Udělala mi velkou radost.

Potřebovala jsem si koupit kalhoty, ale žádné jsem nemohla sehnat, tak jsem to přestala řešit. A dostala jsem jako dárek supr kalhoty.

Jenže pak přijdou věci, které chce člověk "řídit" od začátku do konce. Ajajaj. Nejde mu tolik o ten konečný cíl jako o to mít všechno pod kontrolou - všechno řídit.

V práci bylo nutné splnit jeden projekt. Neměla jsem na něj zrovna moc času, zasekla jsem se, tápala. A přišla žádost, pošlete mi to, co máte, dořešíme to. Jenže já to nechápala jako pomoc. Neměla jsem radost. Chtěla jsem to jinak. Chtěla jsem to udělat sama a dokonale a... a přitom neměla čas. Takže jak? Vztekala jsem se, seděla jsem nad tím v práci, dnes doma, dvacet stránek je na projekt příliš málo,... a já mám jen patnáct a ještě nic moc. Já to chtěla jinak. Tvrdohlavost.

A pak mi to došlo. Nechtěla jsem náhodou původně, aby byl dokončen nějaký projekt? A ten díky pomoci někoho bude. Tak vlastně o co jde? Že k tomu cíli člověk došel trochu jinak než původně plánoval? Brblání je ztráta času. Obzvlášť na věcech, které ve skutečnosti vlastně vyšly.

Děkuji za pomoc. Opravdu děkuji. Opravdu děkuji za pomoc s tím projektem. Děkuji za to, že věci se dějí jinak, než jsem si plánovala, že se budou dít. Protože toho konečného cíle je dosaženo. Děkuji všem za pomoc.