ZOO Praha-prázdninový výlet

Děti zahájily sice školní rok, ale bojí se zakašlat nebo kýchnout, aby nebyly poslány domů (kupodivu málokteré toho využije a chce být doma, lepší je to mezi spolužáky), sedět ve třídě musí v rouškách a zavření školy očekáváme každým dnem...

I tato lemuří rodinka je ode dneška chráněna uzavřením expozice. Návštěvníci by je mohli nakazit virem a ohrozit, když se k nim přiblíží a zdraví opic je tak jistě důležitější. 

My jsme ale naštěstí mohly do všech expozicí. Na konci prázdnin jsme se vypravily do ZOO Praha. Každý rok o prázdninách navštívíme s dcerou ZOO Praha. Je to tradice. A i když to letos nevypadalo a snad všechno bylo tyto prázdniny proti, nakonec jsme si řekly, tradice je tradice a musí se dodržovat. 

Patříme mezi návštěvníky, kteří si přivstanou, aby tam byli ještě před otevřením (cestujeme zdaleka) a necháváme se vyhodit, až když už ZOO zavírá. Je to naše cesta "mezi známé." Za těch x let máme už tolik zážitků a tolik známých mezi zvířaty, viděly jsme tolik různých podob této zoo,... Už víme, která zvířata prostě "musíme" navštívit, vždy si vybereme jinou cestu a vidíme něco nového. Se známými zvířaty se přivítáme, z nově narozených přírůstků máme radost, z těch, co za ten rok opustili zoo, je nám smutno nebo jim přejeme hodně radosti jinde.

Snažíme se toho dozvědět o zvířatech co nejvíc. Nenecháme si ujít nějaké komentované krmení. Přečteme si informační cedulky. Fotíme, vnímáme přirozenost zvířat, pak zas fotíme... a přitom i vzpomínáme... prostě si to skutečně užíváme.

To, co určitě musíme navštívit úplně vždy, i kdyby nevím co, jsou žirafy. Tato majestátní zvířata s vysokýma nohama, dlouhým krkem a dlouhým jazykem nás fascinují. Jejich velikost není tak patrná na otevřeném prostoru, jako když je pak vidíte v zimě v Africkém domě a pomalu se jim díváte do očí - tedy kdybyste měřili tak 4-5 metrů. První zástupce žirafy Rotchildovy přišel do ZOO Praha téměř před 70 lety a od té doby se tu narodilo 84 žirafích mláďat. 

Blízko žiraf jsou malá (tak 30cm dlouhá) stvoření, která bych ale řekla, že jsou stejně populární. Většinu času tráví pod zemí, ale vždy se najde nějaký ten "hlídač" venku, který pak varuje ostatní před nebezpečím. Jsou to společenská zvířata, ale kolonii vévodí dominantní pár, který se jako jediný může rozmnožovat. A jak jsme si přečetly, tak rozhodování o tom, kdo je silnější, právě ve skupince probíhalo. Žádnou rvačku jsme ale u surikat naštěstí neviděly.

Jednou jsme na surikaty zapomněly. Dcera si vzpomněla až po dlouhé době, až když jsme byly v Africe (stále v zoo). Odmítla jsem se kvůli surikatám vracet. A od pláče a trucování mě zachránila veverka kapská. Velikostí stejná, žije také ve skupině, hloubí si nory i v tvrdé půdě, staví se na zadní končetiny, aby měla lepší rozhled, a hlavně je stejně roztomilá. Od té doby jsme nezapomněly navštívit ani surikaty, ani veverky.

Ještě na skok k žirafám. Musela jsem si vyfotit i výstavbu nového pavilonu goril v pozadí. A nezdá se to tak dávno, kdy jsem si fotila výstavbu pavilonu slonů. Ale asi to už nějaká chvíle bude, protože ta fotka je schovaná někde v archivu. 

Sloni jsou už zabydlení v Údolí slonů a o tom, jak se jim tu dobře daří, svědčí i to, že v roce 2016 se narodil Max a Rudi a nyní Amalee a Lakuna. Člověk je skutečně nadšený, že se daří v zoo odchovávat slona indického. A mláďata tu rychle rostou a učí se. Dívaly jsme se na znaky slonů a snažily se poznat, který je který, jsou napsány i krátce vlastnosti, ale i tak není snadné pro nás poznat, kdo je kdo. Ale díky za to, že je tu taková skupinka slonů, kteří dělají radost nejen návštěvníkům. Fotka z roku 2019 a 2020.

A když jsem u odchovu, musím sem dát další fotografii toho, co se daří. Návrat koně převalského do přírody. Byly jsme i na povídání o tom, jak taková příprava (i příprava koňů) probíhá, jak se koně převáží, vypouští do Mongolska, a jaká je radost, když v krajině přežijí a užívají si volnost. Kůň převalského tedy není kůň domácí, ale skutečně divoký kůň, který byl v přírodě vyhuben, žijící koně pochází ze 13 předků (70 % žijících koňů má tedy pražského předka). Fotka je z loňského roku, ale snad se bude dařit i nadále a člověk si uvědomí, že zoo zahrady nejsou o chování zvířat v zajetí, ale o pozorování zvířat z blízka a hlavně záchraně, odchovu a návratu zvířat do přírody. 

Jak jsem psala, tak každou návštěvu si nenecháme ujít nějaké komentované krmení. U některých zvířat je narváno (krmení šelem je sice zážitek, ale přes lidi ani nevidíte a skoro neslyšíte), zato jinde je jen pár lidí, je prostor na dotazy a člověk se dozví toho spoustu o zvířatech, která pomalu ani nevěděl, že existují. A takové zvíře se pak stane vaším známým. 

V roce 2018 jsme poslouchaly o chápenech. Opice, u které je na první pohled vidět, jak svůj ocas dokáže použít jako další ruku.

V roce 2019 jsme se seznámily s pekari Wagnerův. Jihoamerický sudokopytník. Připomíná prase, ale není. Všechny rozdíly proti praseti si nepamatuji, zato vím, že mám na fotografii z toho roku nově narozená "selátka" a Zoo Praha je 3. v Evropě, které se odchov podařil.

Letos jsme si poslechly o fenkovi a sledovaly, jak chytá cvrčky. Malá liška s velkýma ušima, to abych tě lépe slyšela .-) A také, aby mi nebylo takové vedro. A jak jsme je pozorovaly, chvilku nepostojí. Ve výběhu měli samce a samici, ale už starší - na dožití, ne na rozmnožování.

Další s kým jsme se seznámily, byl Nestor Kea z Nového Zélandu. Chytrý, učenlivý, mazaný papoušek. Tak mazaný, že zjistil, že může vykusovat tuk přímo z těla živých ovcí, ale kvůli tomu byl zabíjen a stal se ohroženým druhem. Bylo zajímavé ho pozorovat, ale nesnadné vyfotit, zvlášť kvůli pletivu a úhlu (schválně dávám tuto fotku). O to víc si cením té druhé fotky, kdy jsem ho zachytila, jak si skočil na míč ve vodě. Hravý, inteligentní papoušek s ostrým zobákem.

Další fotografie toho, co mě zaujalo (některé i z minulého roku).

Romantika

Po setmění

Pohodička (Jen na chvíli jsem si odskočila)

Zkuste se hýbat, když máte tolik kilo...

Proč zrovna já jsem zavřená?

Na slovíčko

Návštěva Blue z Ria

19. září - světový den tučňáků

A kdo vydržel až do konce, může si za odměnu spočítat, kolik je na fotografii želviček, myšiček nebo plameňáků  .-)

Děkuji za přečtení a krásný den všem a přeji možnost výletů a poznávání .-)

Informace čerpány z návštěvy a stránek Zoo Praha, wikipedia