V patnácti

Horečka z veselí a v srdci prudký žal,

jdem za svým cílem a nevíme cestu dál,

kolem nás temno a sluneční svit,

ve vlastním domě hledáme svůj byt,

nepřístupní se v dav chceme zapojit.

Milujem lidi a lámeme jim vaz,

neznáme život a život nezná nás.

Známe jen zklamání a hřeje nás ten cit,

odpověď bez ptaní si chceme vynutit,

s lítostí dáváme, co si jiný dávno vzal

a slepě prosíme, aby zpět nedával,

přitahuje nás ten, kdo nás odmítal.

Na cizích lidech vidíme jen vlastní kaz,

neznáme život a život nezná nás.

Náš věk ztěžuje si stromům i lidem kolem,

a všichni okolo jsou pro nás volem,

spěcháme na všechno, nevíme však proč,

a skáčem vždy, když někdo řekne: "Skoč!"
a život berem si a dáváme ho v sázku,

toužíme poznat tu nepoznanou lásku.

Vítej ze světa dětských přání a her,

žij a život svůj si ber,

dokud nás nezná a my neznáme jej.

... nu není to snadné, být náctiletým :-) (Ani pro okolí)