Pověst o trpaslících

My hráli venku, lze hrát i vevnitř:

Minimálně jeden dospělý a dvě děti (lze opět více)

Naše cesta vedla k jednomu stromu, který měl větve k zemi, ke kostelu (zvonici), k budově, která sloužila jako soud, a do cukrárny. (Pokud hrajete uvnitř, lze místa namalovat nebo vytvořit z jiných věcí).

Čas pro hru - asi jednu hodinu

K čemu je dobré:

Zamyšlení, obhajování svého názoru, k improvizaci, cvičení sluchu, k přijetí a naučení se cizí mluvy, a děti se dozvěděly pověst, kterou neznaly.

S sebou:

Svačinu (ta se nikdy neztratí), peníze (ty jsou potřeba, pokud plánujete hru zakončit někde v cukrárně jako my), velký šátek (plátno), malý zvoneček, případně pastelky a papír, dobrou náladu

Pověst:

Ten, kdo děti vede by měl znát pověst. Ostatní ne, je to pro ně překvapení a zároveň důležité pro přemýšlení...

Žili byli blízko naší vesnice trpaslíci (skřeti), prostě malí lidé. Ti uspávali děti. Bydleli v jeskyních kolem vesnice. Měli jinou mluvu než máme my. Byli citlivý na hluk, a proto když přišlo křesťanství a začali se stavět kostely se zvonicemi, začal jim vadit zvuk zvonu. Co s tím? Sešla se rada a ta přemýšlela, jestli se zbavit zvonu nebo těch podivných lidí. Zvon zůstal. A trpaslíci poprosili jednoho pána, aby je odvezl na žebřiňáku až do Krkonoš (prý to byl zajímavý pohled, když všichni seděli na žebřiňáku i se svými věcmi). Za to dostal od trpaslíku bohatství a nemusel do konce života pracovat.

Výchozí místo

Povídáme si o skřítkách. Představujeme si je, můžeme i nakreslit, pokud máme tužku a papír. Tito skřítci chodili uspávat děti lidem. Dokázali uspat i toho největšího neposedu. Vezmeme velký šátek nebo plátno, každý se ho chytí a zkoušíme rytmicky uspávat a zpívat ukolébavku, např. "Halí belí", "Spi děťátko, spi."

"Jeskyně" - mluva

Představíme si, že jsme skřítci, kteří tu kdysi žili. Bydleli v jeskyni. Jako jeskyně, místo schování může posloužit i strom, který má větve skloněné k zemi. Všichni vlezeme dovnitř. Dozvíme se, že jinak mluvili. A zkoušíme vymyslet vlastní příklady. Legrace, pokud to zkoušíme a nedaří se nám přesně povědět. Nakonec to ale zvládla většina dětí ve skupince.

"Posílají mne naši, abych vás poprosil, abyste jim svoji motyku půjčil-nepůjčil, abychom mohli kopati. Přijdeme vám za to děti kolébati-nekolébati."

"Posílají mne naši, abych vás poprosil, abyste jim svoji káru půjčil-nepůjčil, abychom mohli převážeti. Přijdeme vám za to děti kolébati-nekolébati."

Kostel se zvonicí

Jdeme k dalšímu místu, ale jen já vím cíl. Ostatní děti hádají. Něco začalo skřítkům vadit. Co to bylo? S čím to souviselo? Byli jiní, čím? Nakonec se děti doberou k tomu, že měli lepší sluch a vadil jim zvuk zvonu. To už jsme u zvonice. Mám malý zvoneček, který moc nezvoní. Vytáhneme svačinu, povídáme si o různých věcech, ale jakmile zazvoním na zvoneček (za sebou, aby děti neviděly, jen slyšely zvuk), děti dělají, jako by je bolely uši, a byl jim zvuk nepříjemný... Několikrát zopakovat.

Soud

U budovy soudu se rozdělíme na dvě skupinky. Jedni obhajují skřítky a chtějí zvon sundat, druzí jsou proti a chtějí, aby se skřítci odstěhovali (děti se rozdělily skoro na půl). Dospělý dělá soudce a pomáhá dětem, aby vymýšlely různé důvody. Nakonec je dohodnuto, že se skřítci odstěhují.

Malý obdélník

Na zemi je nakreslen nebo vyznačen malý obdélník, jako vůz, na kterém skřítci odjeli a děti se snaží do něj vměstnat, a vydržet např. než napočítám do deseti.

Cukrárna

Sladké zakončení. Trpaslíci dali poklad tomu, kdo jim pomohl odvést je i věci s sebou. Do cukrárny bereme i děti, kteří byly ve skupince těch, kdo chtěly trpaslíky vystěhovat!!!