Světlo svíce ozařuje malý pokojík.
Čtyři stěny, malé okénko. Kdybys jím nahlédl, spatříš… Nic. Uvidíš jen čtyři tmavé stěny, židli, stůl a postel. Je zde klid, ticho. Dveře spojující pokoj s lidmi jsou zavřené.
Vosk ze svíce ukápl na stůl. Tiché kap. Sotva slyšíš. A svíčky ubývá. Vosk se hromadí na stole. Stále stojíš a díváš se. A svíčky ubývá. Jen slabé světélko ještě plápolá. Sss. Světlo uhasil rozehřátý vosk. Stíny zmizely. Klid, ticho, a černo. Vidíš jen tu tmu.
Ale stále cítíš dohořívající plamínek. Vzpomínáš na jeho zář, jeho teplo. Stále uvidíš ten pokojík. A přitom to bylo nic. Jen ty čtyři tmavé stěny, židle, stůl, postel.. a svíce.
Svíce, která v tobě bude plápolat navždy. Tak dlouho, dokud ji ty sám neuhasíš.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc za návštěvu i komentář. Jak jsem se přesvědčila, jste skvělí .-)