Dýchám zhluboka. Naučíme stroje citům. To si pamatuji ze snu. Naučíme stroje citům. Na víc nemyslím. Jaké stroje? Jakým citům? Lásce? Nenávisti? Copak se dá naučit citům? Ty jsou nepřenosné. Stejně jako zkušenost. Jeden se může ve stejné situaci cítit dobře, druhý špatně. Jak ukázat radost a smích? Stroj přece bude... Stroj. Proč stroj? Začínám se bát. A proč se bojím potápění? Co bych mohla spatřit pod hladinou? Stroje? Musím se odtud dostat ven. Uzdravit se. Zvednout se a odejít. Jenže mě bolí celé tělo. Pokud ho vůbec cítím.
Pavel seděl u počítače a čekal na zprávu. Zatím nic, když tu se objevila. "Klárko, krok za krokem." Step by step. Usmál se. Třeba rady toho Christiana nebudou tak úplně na pytel. Třeba v nich něco je. I když radit člověku, který je upoutaný na lůžku, krok za krokem... Ale ona si to ségra nějak přebere. Myslel si a už se těšil, jak jí to půjde vyřídit.
Krok za krokem. Ano, nic nejde najednou. Všechno chce svůj čas. Učím se plavat, naučím se potápět. Nebudu příliš myslet na ty strašné sny. Teď se naučím zvedat ruce. Už se těším, až se na mojí ruku podívám. Nebudu řešit to, že nemám hlad, prostě to tak je. Zatím žiji. A krok za krokem se budu snažit, abych se odtud dostala. I ten klíč najdu. Vím, že jsem ho dřív měla. Teda rozluštění té hádanky. Zatím nevím. Přemýšlela jsem a zkoušela svaly na rukách. Už aby se daly do pohybu. Přemýšlela jsem, až jsem usnula.
13.-14.Noc
Ty znáš svět. Proto jsi byla vybrána. Proto jsi byla ochraňována. Ale teď musíš zachránit nás. Nehledej domov. Musíš vytvořit domov. V představách. Pak bude i ve skutečnosti. Vytvoř svět, jak si jej pamatuješ a stroje nám pomohou, aby takový svět byl. Musíš je naučit citům a skutečnému světu. Takovému, jaký si pamatuješ. A spi, spi, spi.
.JPG)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc za návštěvu i komentář. Jak jsem se přesvědčila, jste skvělí .-)