Nevěra a žárlivost

"Dáme schůzku? No, ale víš, musíme tajně, kdyby to zjistila moje manželka... A jen ve dvou? No to vůbec ne."

Tak takhle nějak si představuji vytvoření podmínek pro nevěru. Mít druhého tak uvázaného, že se bojí jít kamkoliv s druhým pohlavím. A když už se tak bojí, tak ho to samozřejmě i láká. A pak se může stát, že ho "pustíme" na třídní sraz - že se v tolika lidech nemůže nic stát, a on tam potká svoji studentskou lásku.

Měla jsem štěstí, že z mé strany ta nevěra nehrozila. Protože když jsem se vracela z těch třídních srazů nebo schůzek s kamarádem, vždy jsem byla ráda, že se vracím k někomu, na kom mi záleží. Někomu, kdo je v mých očích tím nejlepším. A to byl můj recept na nevěru.

Blázen žárlí, až umírá... zpívá se v jedné písni. A všichni víme, co každý přeje žárlivcům. Já si ale myslím, že nevěra a žárlivost se týká obou stran. Je to o důvěře a o lásce mezi dvěma lidmi.

Také jsem žárlila. A také samozřejmě oprávněně. Já se mohla užárlit a druhý si dělal, co chtěl. Nevím, jestli jsem dávala ultimáta, ale každopádně si myslím, že žádná ultimáta vztahu nepomohou.

Ale to už si každý musí přebrat sám. Nebo tedy s partnerem.