Kartářka

Jednou jsem sledovala pořad volejte kartářce a nestačila jsem se divit. Dávala lidem diagnózy, klidným a nesmlouvavým hlasem je přesvědčovala, že tu nemoc určitě mají. Pokud nemají, tak se ještě neprojevila. A nedala jim žádnou šanci nebo naději, že by tu nemoc někdy v té budoucnosti mít nemuseli nebo se jí dokázali zbavit. Ať už změnou životního stylu, změnou myšlení nebo třeba s pomocí doktorů. A ještě doplnila, že nikdo nemůže pomoci sám sobě, nikdo nemůže vykládat karty sám sobě, atd. Nevím, proč tato kartářka tak strašila druhé lidi.

Je pravda, že kartářky (a kdokoliv) jiný, vám neřeknou nikdy nic, co byste nepotřebovali slyšet. Kartářce většinou chceme věřit, jinak bychom k ní ani nešli. A pokud nám tato kartářka řekne něco hodně negativního, tím spíš nad tím přemýšlíme. Měla pravdu, neměla... Může nám pomoci, aby naše sny a přání dostaly více energie a mohly se projevit, tím že jim začneme opravdově věřit. Ale může i zabolet, co slyšíme. Neberte tedy nic jako konečné a ptejte se dál, zda můžete změnit, co vidí ve vaší budoucnosti. Jen málokdy je v budoucím životě věc, která nejde za žádných okolností změnit.

Ještě jedna věc mě zaujala v jednom dokumentu. Víte, k čemu sloužilo vytváření hadrové loutky a zapichování špendlíku do ní? Aby se druhému ublížilo? Špatná odpověď. K tomu, aby se dotyčný člověk vyléčil. Něco jako akupunktura. Vše může sloužit zlu i dobru.

Chodíte ke kartářkám? A splnilo se vám někdy to, co vám kartářka předpověděla? Myslíte, že dobrá kartářka řekne i to zlé?