Zima

Tiše se k zemi snáší

bílé sněhové vločky,

jemňounké packy naší

mourovaté kočky

po vlhké zemi ťapou

nechávajíce stopy

schované bílou vatou

stromy jsou i ploty.

Paprsky slunce tvoří

krajinu drahých kovů

ve sníh se nohy boří

nepospícháš domů.

K procházce cesta láká

rozprostřít v sobě něhu.

Brzy se ale smráká

zmrzneš v hebkém sněhu.

Krmítka zrnky plní,

když do tváří mráz zebe,

prokřehlé prsty lidí,

nemyslí jen na sebe.

Pro ně zní švitoření,

ze stříbrného ledu,

brzy se opět změní

do jarního zpěvu.