Konec cesty-blázinec

Ne, dokud dýcháme, dokud žijeme, nikdy na konci cesty nejsme. A přece znám takové místo, kde si připadáte jako na konci cesty. A tím je blázinec. Pro někoho je to slovo hrůzostrašné, pro jiného tajemství, někdo už předem odsuzuje a jiný ani slyšet nechce. Ale je to místo, kde se snaží člověku pomoci.

Představte si totální odtržení od všeho, co jste znali, co jste měli rádi, ale i co vás štvalo. Seberou vám mobil, zakážou návštěvy, zakážou opouštění několika místností, v kterých se smíte pohybovat... máte jen postel, skříňku u postele, skříňku na šaty. Zůstanete sami jen se svými myšlenkami a s prášky, které předepíše doktor. Na pokoji jsou s vámi další blázni, o kterých nevíte, v čem blázní, a tak na nějaké sbližování rozhodně nemyslíte. (Jen pro info, pokud jste shledáni nebezpečným bláznem, dostanete jen samotku s postelí, na které vás můžou přikurtovat - a i když se to nezdá, je to pro vaše dobro).

V blázinci vás nikdo nedrží, a tak je dobré do něj jít včas, dokud vaše problémy nepřerostou únosnou míru. Protože pokud už si vašeho bláznění všimnou jiní lidé, můžou na vás zavolat policisty a pak vás eskortuje sanitka. To pak jste soudem (a v tomto případě soud rozhodne během jednoho dne bez vaší přítomnosti) zbaveni svéprávnosti. A je jen na rozhodnutí lékařů, kdy řeknou, ano vyléčen(a) a opět se stanete svéprávným člověkem.

Také vás hned na začátku (nebo když jste schopni vnímat) seznámí s tímto verdiktem a navštívíte právníka i sociální pracovnice. Právnické věci bývají nepříjemné, je důležité se ptát, což jako blázen s pochroumaným rozumem není jednoduché. Sociální věci jsou také nepříjemné, ale máte větší pocit, že se vám někdo snaží pomoci. Když zvládnete tohle, můžete se jít léčit.

Léčba probíhá tak, že nic neděláte. Jen ležíte, koukáte do stropu a přemýšlíte. Samozřejmě máte i v téhle situaci na výběr. Můžete se bavit s ostatními blázny. Někteří jsou sdílní, jiní zatrpklí, nekomunikativní, neschopní řeči - ostatně jako v normálním světě. Také si můžete zahrát pexeso, vybarvit obrázek, nebo si zašít roztrhané erární pyžamo - pokud máte štěstí na hodné sestřičky a příjemný blázinec.

Když se dostatečně seznámíte s ostatními lidmi a máte chuť, můžete jim i pomáhat. Slepé ženě popíšete vše v místnosti, ženě závislé na drogách sešijete plyšového medvídka, anorektičce učešete vlasy s nadšením, jak jí to sluší... Tedy pokud jste žena, jako muž máte kolem sebe muže. Pohlaví se tu nemíchají.

Když se chováte dostatečně v normě (prášky zřejmě zabírají), postoupíte do dalšího levelu. O tom, že se chováte vzorně, rozhoduje lékař, který vás každý den navštíví při vizitě. Ale hlavně sestřičky, které jsou neustále na oddělení a píší o vás zprávy. Přívětivou zprávou je "nevýrazné chování", což by v normálním životě asi příliš pozitivně neznělo.

A tak nastoupí terapie. Terapie duše i těla (přesné druhy terapií se liší podle blázince). Můžete pracovat na zahradě nebo dělat ruční práce. Vypěstujete ovoce a zeleninu, které se použijí v kuchyni, nebo květiny, které potěší oko. Vyrobíte věci, které se prodají a přinesou peníze na nákup materiálu. Také se staráte o úklid pokoje, jídelny, apod. Jste užiteční.

Psychoterapie může být individuální nebo skupinová. O všem rozhoduje lékař. Hledá, co by pro vás bylo vhodné. Na psychoterapii můžete absolvovat i spoustu psychotestů. Důvodem je najít, co vám přesně je, a kde je příčina vašeho problému. A hledají možnosti, jak tu příčinu minimalizovat. Zda to máte v hlavě jen pomotané, nebo totálně zničené. Není to příjemné, je to vyčerpávající a vysilující, ale cítíte, že je to nutné.

Pokud se váš stav zlepšuje, zjišťují, co s vámi udělá normální svět. Je vám dovoleno večer určenou hodinu telefonovat, návštěvy dvakrát do týdne a jednou za čtrnáct dní víkendová návštěva domova. Dostanete i svoje peníze (penězům předchází papír, který máte u sebe, je na něm částka, kterou povolili vaši bližní například na měsíc, a z které je nákup odečítán) a můžete si něco koupit v kantýně. Pokud blázinec má, můžete i do zahrady, a v tom nejlepším případě se otevřou zavřené dveře a pustí vás se skupinou dalších bláznů a s terapeutkou na chvilku ven, nadýchat se svobodného vzduchu.

Možná zažijete i pár recidiv. Ztratíte o všechno zájem, máte pocit zbytečnosti, nechcete se účastnit žádných terapií, nebo si připadáte už vyléčeni. Pokud můžete, odejdete, pokud nesmíte, pár dní proležíte v posteli a pak se znovu odhodláte do toho jít. Znova se snažit vyléčit. Znova věřit, že jednou přijde den, kdy se dveře blázince pro vás otevřou natrvalo. Není to jen o tom, že vy uvěříte, že to zvládnete. Ale musíte přesvědčit i druhé. Tady se ukáže vaše skutečná síla. Tady objevíte, že to v sobě skutečně máte. Že dokážete bojovat s tou duševní chorobou (závislostí, schizofrenií, depresí...), která je v mnoha případech doživotní. Nikdy si už nesmíte dát sklenku, propadnout špatné náladě, nerozpoznat spouštěč vaší nemoci. A zjistíte, jak moc je důležité, si říci včas o pomoc. I to je jedním z důležitých poznání, které tu zažijete.

A je to tady. Snažili jste se. Plakali jste, zlobili jste se, nechtěli jste, stýskalo se vám, plánovali jste, přátelili se, ptali se proč... a jednoho dne se dozvíte, můžete se vrátit do normálního života. Ani nechcete uvěřit. Teď už to bude lepší, teď už to zvládnu lépe... Budu dělat všechno proto, abych se sem nedostal. Rozloučíte se se všemi, na které jste si zvykli. Vždyť jste s nimi trávili tolik dnů (někdy i měsíců či pár roků). Které jste respektovali, i když byli blázni. Rozloučíte se s doktory a sestřičkami, které jste tolik neměli rádi, když se snažili vám pomoci. Ale došlo vám, že to přísné chování bylo nutné. Že to popichování byla zkouška. A co teprve ty sestřičky nebo terapeutky, s kterými jste se cítili dobře... Směsice pocitů.

A nastoupí normální život. A vy si občas vzpomenete i na ten blázinec, z kterého jste se tolik snažili dostat. Na ten konec na cestě. Cestě, která už dál nepokračuje, protože už není kam. Vedla by do záhuby. Blázinec, místo, kde všichni věděli o vašem problému. Kdy jste zažili pocit, že už nic není a nikdy nebude. Že tohle je konečná. Není cesty zpět. Ale které je odrazovým můstkem. Do nového života. Na lepší cestu.