Co mi blog dal?

Už jsou to dva roky, co jsem začala psát ne do šuplíku, ale na blog. Když jsem si vytvořila blog, měla jsem představu, že budu mít stovky návštěv denně a desítky komentářů u článku. Trošku namyšlená, možná si řeknete. Nebojte, brzy jsem spadla zas na zem, objevila články od skutečně dobrých blogerů a byla vděčná za každý komentář.

A jak to tak bývá, když se člověk spokojí s tím, co má, objeví něco, co je skutečně důležité. Něco, co mi opravdu chybělo. Po čem jsem skutečně toužila. A co jsem si myslela, že nikdy mít nebudu. Našla jsem tu něco úžasného. Někoho. Našla jsem tu babičky.

Tedy, abych uvedla na pravou míru, jsou to ženy, které by mohly věkově být mými matkami a některá dokonce sestrou. Toto označení jsem vybrala, protože již mají vnoučata. A protože pro mě babička bylo něco snového. Babičce se může říct vše, ne jako rodičům. Babička pochopí, s babičkou je zábava, babička rozmazluje, babička je moudrá, babička má zkušenosti...

A tak jsem tu našla skutečně takové babičky. A hned v několika verzích. Jedna babička je praštěná, jiná tvůrčí, další citlivá, jedna je cestovatelka a jiná všestranná. Každá z nich je jiná. S některou jsme si bližší, její komentář se mě mile dotýká, jiná je ta babička zdálky, co se objeví jednou za čas, vychrlí novinky a zas zmizí. Každá je osobnost. K některé bych jela na prázdniny radši, k jiné trošku míň, ale s každou bych určitě zažila něco jedinečného, a s každou bych si to užila.

Všechny jsou to akční ženy. A možná se některá z nich bude bránit. Ale žádná z nich není tou babičkou, co svěsila ruce do klína. Každá z nich dokáže obsluhovat PC a dávat články na blog. A i když ve škole žádné hodiny informatiky asi neměli, umí toho s blogem kolikrát víc než já a občas se mi od některé z nich dostane dobré rady.

Ukazují na blogu kousek ze sebe, jsou čtené, jejich blogy jsou pozitivní, a jejich článků i příznivců přibývá. A to i přesto, že mají svoje starosti, svoje denní činnosti, vnoučata, i trápení. Z žádného jejich článku se nedovíte to, co tady píšou mladé holky, je to na houby, nikdo mi už nepomůže. Možná je to o těch zkušenostech. Když už zvládly tolik věcí v životě, získaly i sílu.

Nevím, ale mám je ráda. Každá mě trošku změnila. Temperamentní předala energii, tvůrčí nápady, ta s otevřeným srdcem otevřela i to moje... Babičky, které vyslechnou a poradí. Mám ráda jejich komentáře. Mám ráda jejich blogy. Mám ráda jejich odvahu, s kterou předstupují veřejně před ostatní. Mám ráda jejich povzbuzení, komentář k zamyšlení, pobavení, ze života.

A tak vím, i kdyby mi blog nedal nic víc. I kdybych nebyla v autorském klubu (což byla další věc, která se mi tu splnila, děkuji), to, že jsem potkala tyto ženy, ta krátká setkání na našich blozích,... získala jsem mnoho.

Děkuji všem těmto ženám, které si určitě zaslouží to označení babička .-) A vím, že je to neurazí, protože jsou moudré .-) Děkuji a těším se na vaše další články i komentáře.