Líbáš jako Bůh a Ďábel

Líbáš jako Bůh je psáno jako deník dvou hlavních žen v příběhu. Helena je klidná, Bohunka rázná. Ale obě mají společný objekt lásky - Františka. Pro Helenu je romantickým milencem a váhavcem, pro Bohunku je Bambulka manžel a jistota.

Nejde o klasický trojúhelník, protože i Helena má ex-manžela Karla, který i přes rozvod rád přijímá služby, které stále dostává od své bývalé ženy. Ať je to večeře, vyžehlené košile nebo korektura knihy, kterou píše. Karel je vždy nad věcí a románek své ženy dokáže skvěle využít pro své pobavení i v další své knize.

Bonusem v tomto příběhu je rozvětvená rodina Heleny. Babička Aba, která začíná svůj život s novým partnerem Arnoštem, sestra Kristýna se třemi dětmi, syn Adam se snachou Belou a dvěma malými dětmi. Helena tak neřeší jen své starosti a radosti, ale celé své rodiny.

Přestože je Helena babičkou, zamiluje se hlubokou, strhující láskou a jediné, co jí vadí, že tento svůdník jí láme srdce občasnými náhernými schůzkami a následným odmlčením.

Líbáš jako ďábel je volným pokračováním předchozí knížky. Jedna část děje se odhrává v Maroku. Měl to být krásný, odpočinkový výlet Františka a Heleny. Shodou okolností se z toho stal výlet dobrodružný víc než oba dva chtěli. Když přijdou o peníze a kufr, volají oba dva o pomoc svým bývalým partnerům. Bohunka i Karel věc vyřeší po svém. To znamená, že přijedou. Zatímco si Karel většinu času užívá, Bohunce jde o život.

Dál se v této knížce dočítáme o Kristýně a jejích peripetiích s láskou přes inzerát. Opět i zde nechybí humor a šťastný konec.

Obě knihy se četly jedním dechem a s úsměvem. Některé hlášky jsou nezapomenutelné ("Na to ti sere Bílej tesák." "Na téhle rodině miluji rozmanitost, každý den mě naštve někdo jiný!"). Nevím, jestli jsem fandila Heleně nebo Bohunce, víc se mi líbil glosař Karel nebo milý František. Všechny charaktery byly perfektně a s humorem vykresleny. Ve filmu byly role obsazeny výbornými herci, a tak jsem si i při čtení knížky tyto herce představovala. V knize jsou ostatně i fotografie.

Vychutnávala jsem si obě knížky víc než film, k některým příhodám jsem se vracela a nasmála jsem se stejně jako při filmu... Také mi přečtení trvalo déle než zlédnutí filmu (nejsem rychločtenář), a tak jsem se vždy těšila, že si ke knížce sednu.

A nakonec knížka mě navnadila na to znova si film pustit. Takže za mě jednička pro film i knížku :-)