Jméno růže-Umberto Eco

Tato knížka mi byla doporučena, a tak jsem si (kdo ví proč) myslela, že se jedná o klasický milostný román. To, že to bude asi o něčem jiném jsem pochopila tak na sté stránce, když se v knize neobjevil jiný člověk než mnich.

Příběh vypráví novic Adso, který cestuje společně s mnichem Vilémem. Byli pozváni do opatství kdesi v Itálii za účelem jednání o principu chudoby s jinými mnichy a vyslanci papeže. V opatství stráví sedm dní. A každý den se stane cosi záhadného.

Protože Vilém má pověst chytrého muže, je mu opatem uloženo, aby tyto záhady vyřešil. Jedná se o úmrtí jednoho z mnichů a každou další noc umře další mnich. Vše se točí kolem knihovny. Knihovna je záhadné místo, kam smí jen dva vybraní mniši a je vytvořena jako bludiště. Na noc se zamyká, ale existují tajné chodby, kterými se dá do knihovny dostat. To všechno Vilém s Adsonem zjistí.

Pozor, píši konec, tak nečtěte, kdo si knihu chce přečíst. Nakonec zjistí, že vraždil jeden z nejstarších mnichů, navíc slepý, takže ho člověk ani nepodezíral. A důvodem i vražednou zbraní byla jedna kniha. Nechtěl, aby si kdokoliv přečetl tuto knihu, a tak stránky namazal jedem. Jak se čtoucí člověk snažil stránky od sebe dostat, slinil si prst a tak se mu jed dostal na jazyk. Vše skončí tak, že knihovna a celé opatství lehne popelem.

V knížce se neřeší jen tato úmrtí, ale jedná se zde o ideálu chudoby, povolení smíchu, vyšetřování kacířství... Je toho hodně, a proto se mi některé stránky četly těžko. Také jsem si nepamatovala jména mnichů :-) Nelituji, že jsem knížku četla, ale vědět o čem je, asi se do ní nepouštím. Obdivovala jsem ale, jak to spisovatel vymyslel, že všechno do sebe postupně zapadlo a utvořilo konečný obrázek.

Milostný vztah, nebo spíš románek na jednu noc, jsem v knížce také našla, ale vzhledem ke konci tohoto "vztahu" se mi ani nelíbil. Knížka je zajímavá, ale chce to hodně času (400 stran) a zájmu, aby člověk neodložil, když se stále dokola mluví například o (ne)možnosti mnichů smát se.