Šlépěj v písku

Zrozená z paprsku chtění,

od počátku žití zkoušená,

jak moc ji okolnosti změní,

čistá jak váza broušená.

Plněná svými myšlenkami,

v okamžiku se život promítá,

v nejtěžší chvíli jsme vždy sami,

poslední výdech se už nevítá.

Dary i smutky v kapsáři schované,

už nejde vyčíst další slova,

chceš křičet stokrát ne,

když přiblíží se věčná voda.

Zbavuje všechno svého lesku,

šlépěj je v písku ztracená,

moře slz a moře stesku,

vzpomínka není bezcenná.