Vodítko

Necháváte psa na volno nebo ho máte připevněného na vodítku? Já si myslím, že není lepší pocit pro psa, než být na volno. Ale znamená to, že pes umí alespoň základní povely a opravdu na ně slyší, a člověk, který s ním jde, je pozorný.

O víkendu jsem venčila cizího psa a nějak jsem podcenila situaci. Byl to malý rozdováděný jezevčík, který měl radost z pohybu a vůbec ze života. Napadlo trochu sněhu a tak maminka s malými dětmi vytáhla boby. Dítě leželo na bobech, jezevčík přiběhl a olízl mu obličej. Pak si všiml krabice s dárky položené na zemi a označkoval si jí. Trapas. Nebyl to můj pes, ale byla jsem za něj zodpovědná. Pokud jsem věděla, že neposlouchá na zavolání, měla jsem ho mít na vodítku.

Ale jsem zvyklá chodit s naším psem bez vodítka. Když jdeme podél silnice nebo míjíme jiného neznámého člověka držím ho přímo za obojek. Je velký tak, že se nemusím shýbat. Ale jeho velikost může druhé děsit a tak si nedovolím, abychom nějakého neznámého člověka míjeli tak, že k němu pes běží a očuchá ho.

Jiné je to ale se známými. Ty už zdálky pozná a vrtí ocasem. A jak se zaraduje, když se může k nim rozeběhnout a člověka nebo dokonce i psa může přivítat. Pak chvíli laškuje s člověkem nebo se psem, většinou až do doby, kdy dojdu, prohodím pár slov s člověkem (nebo i se psem) a pokračujeme v procházce.

Vídáme na procházce ale i jiné lidi. Snaží se pevně držet vodítko, za které pes táhne. Občas pes i vrčí nebo štěká. Jednou jsme potkali i paní, která velkého psa nezvládla a spadla do příkopu, kam ji pes zatáhl. Takové lidi míjíme co největším obloukem, já držím mého psa, aby neprovedl nějakou lumpačinu.

Nebo potkávám lidi, kteří volají na psa, ten pes k nám utíká, a oni jen křičí, "on je hodný, on nic nedělá". Ne, že bych se psů bála, ale věřit tomu, že on je hodný a nic nedělá... Nebo ještě lepší křik - "máte fenku nebo psa? My máme psa, tak to nic neudělá...." A kdyby se fenka hárala? :-)

Nezáleží na velikosti psa. I malý pes může být nevychovaný a napadat jiné psy. A tak myslím, že psy by si lidé měli pořizovat ne jako módní doplněk, ale s vědomím, že se mu budou muset věnovat. Také se někdy na procházce zamyslím a pes se pustí po zachycené stopě. Když se vracíme, utíká k vrátkům. Ale ve většině případů se dá odvolat a poslechne. A tak si procházku můžeme užít oba dva.