Hezké vánoce a hodně zdraví

Patří ke mně. Dlouhou dobu jsem si říkala, že ne. Ignorovala jsem ji. Když mě srazila na kolena, snažila jsem se co nejrychleji zapomenout. Jako na lekci, která je za mnou. A ona mě provázela, a když jsem opět roztáhla křídla, srazila mě dolů.

Moje nemoc. Není na mně poznat, když spí. A když se probudí, stáhne mě dolů. Nebojuji s ní. Bojuji s tím, abych se z ní co nejrychleji vymanila. Abych jí nedala šanci všechno zničit. Možná jsou to jen slova, ale kdo nezažil, ten nepochopí. Tu přemíru strachu, z které se člověk dostává. Který přetrvává, strach, že se vrátí, že nic nebude jako dřív…

Upozorňuje mě na něco. A říkám si, „pokora“. To slovíčko, co je důležité. I když si člověk myslí, že má štěstí ve svých rukou, najednou zjistí, že je tu něco, co neovlivní.
Možná tento rok byl stejný. Pokora, lidé. Ne zábava, ne moci všechno, co si umaneme, ale pokora v srdci. Že stále je něco vyššího, co nemůžeme zcela obejít a tvářit se, že o nic nejde, zatlačit do pozadí. Pár let se s tím dá žít. S těma zavřenýma očima. Zkusit létat, protože my přece můžeme všechno… a přijde ta stopka. Pokora, člověče.

Jsem ráda, že jsme tento rok zvládli. Děkuji, za pomoc, která přišla.

Možná je skutečně život jen o těch maličkostech. Že můžeme napéct cukroví, osladit si život a podarovat druhé… Možná není potřeba těch velkých skutků a toho boje za „nenošení roušek.“ Možná si máme uvědomit, že i když úsměv druhého přes roušku nevidíme, stále jsou vidět slzy. A být vůči sobě navzájem ohleduplní, to můžeme za každé doby a v každé situaci.

A před vánoci, na závěr roku a mého přemýšlení, chci poděkovat všem, kteří navštěvovali můj blog. Byla to pro mě také podpora a radost. Měla jsem pocit z přestěhování z blog.cz, že se vrátí psaní do šuplíku, a přitom jste mi tu zanechali 400 milých komentářů. Neskutečné číslo. Moc ráda chodím i na vaše blogy, i když občas není ten čas nebo síla. Ráda se podívám, co je u vás nového, na hezké fotografie, zajímavé příběhy, recepty…

A tak popřeji hodně zdraví. Hodně radosti, štěstí, úspěchů. A ať vidíme i ty maličkosti a nejen věci, které nás štvou a mrzí. Ať se zastavíme v tom běhu, zklidníme. Protože i když je člověk na kolenou, vždy může ještě vstát. Ono to důležité není o penězích, ale o zdraví, rodině a přátelích. Moje zkušenost.

Mějte krásné svátky a děkuji.