Výzva - pomoc druhým

V březnu jsem si dala závazek, že si budu všímat pomoci druhým a budu se snažit sama pomáhat. O to stejné jsem poprosila vás. Abychom si trošku víc všímali toho dobrého než toho zlého, co vidíme ve zprávách.
Zazněly tu názory, že poskytnutou pomocí se správně člověk chlubit nemá. Že by měl mluvit spíše ten, komu bylo pomoženo. Nakonec jsem se rozhodla, že to poruším. Protože i ta forma pomoci, která by měla být samozřejmostí, často není. A právě tím, že se o ní mluví, může inspirovat další lidi.
Mě skutečně vaše názory pod článkem výzvy inspirovali. Například díky Ladě jsem začala více zdravit. Dřív jsem si říkala, že mi stejně nikdo neodpoví, že by měl pozdravit první ten druhý, a měla jsem podobné výmluvy. V březnu jsem začala zdravit víc a skutečně mi lidé začali odpovídat a i se mi stane, že sami pozdraví jako první. Říkáte, že pozdravit druhého je zdvořilost. Ano, ale dle mého názoru, zdraví se už jen známí. Ti neznámí se nepozdraví, a to ani třeba na jedné vesnici, v jednom podniku, při vstupu do místnosti…
Pravda, zdravení není pomoc. A když jsem nad tím přemýšlela, místo pomoci bych mohla nazvat tuto výzvu „jak o trochu zlepšit druhým den“. Jak psala Marija, právě milé pozdravení druhého může zvednout náladu i u nás.
Některé dobré skutky mě tento měsíc překvapili. Když puberťák nabídl pomoc s těžkou taškou jedné paní. Nebo když jedna paní v dopravním prostředku nabídla časopis, který četla, jiné paní, ať si také zkrátí chvíli.
Sama jsem byla jednou požádána o pomoc, starší paní pospíchaly na autobus a chtěly vyhledat správný spoj. Musím přiznat, že jsem zklamala, zaskočená, jsem v rychlosti špatně dala do mobilu zadání a vyhledala jen vlakové spoje. Škoda, snad se mi příště povede lépe.
Také přispívám jedné organizaci - zdravotním klaunům. Ti se snaží zpříjemnit chvíle v nemocnici dětem i starým lidem v domovech důchodců https://m.youtube.com/watch?v=ljQaBRd61-E&feature=youtu.be

Ani nespočtu, kolikrát mi někdo postavil vodu na čaj, přinesl kafe, otevřel dveře, rychle vyřídil můj požadavek, nebo se jen na mě usmál… Ať už známý, spolupracovník, paní za přepážkou, průvodčí, pokladní v obchodě… Určitě bych na někoho zapomněla.
A myslím, že když se nad tím člověk zamyslí, dostává od druhých hodně.