pondělí 11. dubna 2022

Výzva - pomoc druhým

V březnu jsem si dala závazek, že si budu všímat pomoci druhým a budu se snažit sama pomáhat. O to stejné jsem poprosila vás. Abychom si trošku víc všímali toho dobrého než toho zlého, co vidíme ve zprávách.
Zazněly tu názory, že poskytnutou pomocí se správně člověk chlubit nemá. Že by měl mluvit spíše ten, komu bylo pomoženo. Nakonec jsem se rozhodla, že to poruším. Protože i ta forma pomoci, která by měla být samozřejmostí, často není. A právě tím, že se o ní mluví, může inspirovat další lidi.
Mě skutečně vaše názory pod článkem výzvy inspirovali. Například díky Ladě jsem začala více zdravit. Dřív jsem si říkala, že mi stejně nikdo neodpoví, že by měl pozdravit první ten druhý, a měla jsem podobné výmluvy. V březnu jsem začala zdravit víc a skutečně mi lidé začali odpovídat a i se mi stane, že sami pozdraví jako první. Říkáte, že pozdravit druhého je zdvořilost. Ano, ale dle mého názoru, zdraví se už jen známí. Ti neznámí se nepozdraví, a to ani třeba na jedné vesnici, v jednom podniku, při vstupu do místnosti…
Pravda, zdravení není pomoc. A když jsem nad tím přemýšlela, místo pomoci bych mohla nazvat tuto výzvu „jak o trochu zlepšit druhým den“. Jak psala Marija, právě milé pozdravení druhého může zvednout náladu i u nás.
Některé dobré skutky mě tento měsíc překvapili. Když puberťák nabídl pomoc s těžkou taškou jedné paní. Nebo když jedna paní v dopravním prostředku nabídla časopis, který četla, jiné paní, ať si také zkrátí chvíli.
Sama jsem byla jednou požádána o pomoc, starší paní pospíchaly na autobus a chtěly vyhledat správný spoj. Musím přiznat, že jsem zklamala, zaskočená, jsem v rychlosti špatně dala do mobilu zadání a vyhledala jen vlakové spoje. Škoda, snad se mi příště povede lépe.
Trošku jsem také uklízela a některé věci dala dál. Tentokrát jsem nepřispěla uprchlíkům z Ukrajiny. Protože jsem měla známou, samoživitelku, kterou vyhodili z práce. A tak si řekla, že ani na tyhle lidi by se nemělo nyní zapomínat. A darovala některé věci pro její dceru.
Také přispívám jedné organizaci. A napíši to zde právě proto, abych je zviditelnila. Dřív jsem přispívala dobrému andělu. Líbilo se mi, že peníze jdou konkrétním lidem. Jenže po zkušenosti, kdy kamarádka, která měla na tuto pomoc nárok, se do tohoto programu odmítla přihlásit. A naopak jiná, až se zdálo, že vydělává na nemoci dcery (ta situace je neskutečně těžká, a vím, že spoustu lidem Dobrý anděl pomůže)… Začala jsem přispívat zdravotním klaunům. Ti nedělají výjimky mezi těmi, kdo se přihlásí a nepřihlásí, a snaží se rozveselit všechny. Tedy děti v nemocnici i staré lidi v domovech důchodců. https://m.youtube.com/watch?v=ljQaBRd61-E&feature=youtu.be
Ani nespočtu, kolikrát mi někdo postavil vodu na čaj, přinesl kafe, otevřel dveře, rychle vyřídil můj požadavek, nebo se jen na mě usmál… Ať už známý, spolupracovník, paní za přepážkou, průvodčí, pokladní v obchodě… Určitě bych na někoho zapomněla.
A myslím, že když se nad tím člověk zamyslí, dostává od druhých hodně.

16 komentářů:

  1. To je moc hezká výzva - zkusím si víc všímat:)
    Ale třeba zdravení na procházce v lese v našem okolí docela funguje.
    Měj se krásně, zdraví Marie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maruško, všimla jsem si, že se na procházce v lese hodně zdraví lidi se psem. A to i Praze :-) A taky jsem si všimla, že když pozdravím starší lidi, potěší je to. Když jsem byla malá, zdravili jsme na vesnici všichni. Počet obyvatel se nezvětšil, ale už to tak není. Hezké dny

      Vymazat
  2. To je moc hezká úvaha.Snažím se být k lidem ve svém okolí vstřícná a i pokud jsem někde jinde.Jsem ráda,když se lidé omluví i já se omlouvám,většinou,když do někoho vrazím a přidá se k tomu úsměv.To opravdu zahřeje.
    Mám dvě kamarádky,které nemají zrovna lehké období a tak se snažím být jim nablízku.
    A protože jsem ujetá na zvířátka,tak občas pošlu peníze na nějakou léčbu pejska.Ale samozřejmě,že podpořím i nemocné děti.Přesně,jak mi řekla kdysi jedna kartářka na Slovensku,že charita by mi utrhala ruce.
    Měj hezké dny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jitko, my to v rodině máme stejně, vidíme tolik lidí, kteří by potřebovali pomoci. Jednou jsem dala ale bezdomovci a pak jsem ho viděla s cigaretou a alkoholem. A slyšela jsem jednu jeptišku, kterou otravoval bezdomovec, ať mu dá peníze, tak odpovídala, že pomáhá jiným způsobem. Tak si to teď říkám taky. Také krásné dny

      Vymazat
  3. Patřím k těm, kteří zdraví, i když nejspíš nikdo neodpoví, a kteří o své pomoci moc nemluví, protože to berou hlavně jako věc mezi pomáhajícím a přijímajícím. Ale několikrát jsem ze své pomoci udělal (i na blogu) věc veřejnou: Poprvé to bylo po velkém japonském zemětřesení v roce 2011 a zatím naposledy v situaci, kdy jsem v minulých prezidentských volbách vyhrál nějaké peníze v sázce na kandidáta, který byl pro mě nevolitelný. Vybral jsem si tehdy konkrétní instituci, které jsem chtěl tyto vyhrané peníze věnovat, zkusil jsem to několikrát, nabídka prokazatelně došla a byla různými lidmi přečtena, ale ani jednou se mi na ni nikdo neobtěžoval odpovědět.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I to se může stát. Člověk má dobrou vůli, a z druhé strany to nepřijmou. Je to zvláštní.

      Vymazat
  4. Leni, jsi skvělá! Na pomoc a slušnost by se skutečně nemělo zapomínat. Hned to zdravení. Něco si mi připomněla. Kdysi v Londýně se mi moc líbilo, že i v takové metropoli se při nástupu cestující zdraví s řidičem. Všichni, i ve špičce. Už roky to aplikuji u nás v trolejbusech, při výstupu. Ten je předními dveřmi. Po letech překvapivých pohledů, rozpaků a nevšímavosti už občas slyším i "mějte dobrý den"!
    I ty měj dobrý den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, to je moc hezké. Člověk by neměl tu slušnost vzdávat. Krásné dny

      Vymazat
  5. Ahoj Leni. To je hezké, že o takových věcech přemýšlíš. Pozdravit, poděkovat apod. je podle mě normální,základ, a nerozumím tomu, když někoho pozdravim a on - neodpoví. Snažím se pomáhat druhým, hlavně přímo adresně, ale o tom tady nechci psát. V dnešní době hodně lidí nadává na mladé lidi, já nemám důvod, mockrát mi pomohla právě mládež. Naposledy před týdnem před obchoďákem, když jsem zakopla a spadla s nákupními taškami na silnici při cestě k autu.Prošlo kolem mě plno lidí, nikdo si nevšímal a pomohl mi až mladý kluk s dredama, celý potetovaný. Sesbíral nákupy rozkutálené po silnici i mě, dovedl mě k autu, vše naskládal do auta a chtěl volat záchranku, že mi teče krev na hlavě. Když jsem odmítla, že to nic není, posadil mě do auta a čekal, až se vzpamatuju. Takových příkladů mám spoustu a všechno s mladými lidmi ! Tak mám radost... Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, to jsem taky ráda, že máš takovou zkušenost. Podle vzhledu nejde soudit. A mezi mladými jsou i všímaví a slušní lidé. Snad jsi v pořádku a nic nebolí. Hezké dny

      Vymazat
  6. Se zdravením jsem neměla a nemám problém. Jsem prostě vychovaná od mala zdravit. Jo, mám problém s těmi co neodpoví, nebo na tebe čučí a čekají že je pozdravíš první, ačkoli jsou mladší anebo to jsou muži. Ale pak někdo přijde a řekne Vám to sluší.... nebo se na tebe taky usměje a je to hned takové pohlazení po duši.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že to potěší oba, ten kdo pozdraví i ten kdo odpoví. A bulíci ať mají dál škaredý den :-) Na tom je přesně vidět, co si kdo o sobě myslí :-) Tak ať máš hodně pohlazení po duši.

      Vymazat
  7. Lenko, dobře jsi nastolila otázku zlepšení vztahů lidí, zlepšení života nás všech vůbec a čím víc takových maličkostí, které byly dříve samozřejmostí a pak se nějak vytratily, tím spíš se zlepší život. A že potřebuje zlepšit, že potřebujeme opět návrat slušnosti, poctivosti, ohleduplnosti, pochopení apod. - to je jisté. Držím nám všem palce.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lado, já také .-) Snad se podaří. Hezké dny

      Vymazat
  8. Pozdrav je skutečně to nejmenší, co může člověk udělat pro lepší pocit. Většinou ale jen pro ten svůj, pracuji v obchodě a křupani bohužel v drtivé většině převažují. Už jsem rezignovala na to, že to bude někdy lepší, na druhou stranu se občas stane, že potkám anděla, který ten pocit beznaděje dokáže na chvíli dokonale přebít :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, tak ať těch usměvavých andělů potkáváš co nejvíce. A vrací se ti to, co dáváš .-)

      Vymazat

Děkuji moc za návštěvu i komentář.