Nicolas Barreau - Kavárna malých zázraků, Jules Wake - Pozdrav z Itálie

Tyto knížky si půjčila dcera, aby byla na Itálii připravená. A tak jsem si je přečetla taky. 
Kde jinde zažít romanci než v Itálii (možná ještě ve Francii). Obě knížky jsou love story, takové, u kterých člověk nemusí moc přemýšlet, nenáročné - a i přesto jsem si v nich našla poučení

Nicolas Barreau - Kavárna malých zázraků
Nelly je mladou studentkou, která dělá doktorát u profesora, kterého tajně miluje. Má však strach z létání a tak propásne šanci s ním letět na konferenci a místo ní letí jiná. Jak už to tak bývá, profesor se zamiluje do té jiné ženy a Nelly zůstane se svou láskou sama a zoufalá. 
Když už nemá co ztratit, nachází pohlednici v zapomenuté knížce (od již zemřelé babičky) a to ji konečně vyburcuje k nějakému činu. Kupuje si drahou červenou kabelku a vydává se do Benátek, s touhou nalézt více k tomuto pohledu. A to rovnou na 5 týdnů.
Potkává hned dva muže. Jednoho ještě ve Francii - pouličního muzikanta, ve skutečnosti leteckého inženýra a v Benátkách trochu záhadného průvodce, ve skutečnosti restauratora. 
A do kterého se zamiluje, a co objeví v kavárně v Benátkách, a zda překoná svůj strach z létání... Všechny odpovědi jsou v knížce.
A moje poučení - možná věřit na zázraky, možná ne vždy dopadnou věci podle našich představ a je to tak dobře, a možná se po nás někdy chce, abychom jednali a i to špatné se pak ukáže, jako naše štěstí. Ale kdo ví, je to jen napsaný a dobře vymyšlený příběh.

Jules Wake - Pozdrav z Itálie
Itálie se v této knížce jen mihla. Stejně jako Francie a Švýcarsko. Protože v hlavní roli bylo staré drahé ferrari. Laurie zdědí toto auto od strýce, ovšem pod podmínkou, že s ním dojede do Itálie, na plánovaných zastávkách koupí pohled a pošle ho notáři (tak, jako jí dřív posílal pohledy strýček). A aby nejela sama (ani nemůže řídit, protože nemá platný řidičák), přidá se k ní strýčkův známý, mladý pohledný Cameron, kterému jde (alespoň zpočátku výhradně) o tento vůz.
Pak už mi to připomínalo pohádku o Popelce. Laurie je hodná holka, pracuje v knihovně, má jakéhosi přítele, ale "nezáří". Díky náhodě a penězům na cestu od strýce mění účes i oblečení, získává sebevědomí, vypořádá se s ukřivděností, kterou cítí... a nakonec řídí i ferrari.  
Objeví v sobě nezávislou, odvážnou ženu, přitom stále zůstává laskavou, a tak není divu, že kniha skončí tak, jak skončí :-)
A moje poučení - že ženy mají v sobě možná víc, než si muži na první pohled myslí - jen dostat tu šanci se projevit.