Kosmas - Vladislav Vančura

 Někdy nezaškodí přečíst si v dospělých letech povinnou četbu pro střední školu. Člověk objeví kolikrát poklady a to, co mu přišlo v pubertě nezáživné a nudné, má najednou svoje kouzlo. Takto jsem přečetla od Vladislava Vančury Markétu Lazarovou, a protože v této knížce byl i Kosmas, pustila jsem se i do něho. A líbil se mi ještě víc než Markéta Lazarová.

V Kosmovi je přesné vykreslení postav, poutavě napsané, jak a za jakých okolností vznikala Kosmova kronika.

Lidé tu mají své chyby a prohřešky, ale mají i odhodlání, radost ze života a práce, dokáží ocenit druhé, vesele a s láskou se poškorpit i odpustit. Je to historický příběh, ale právě touto lidskostí, je člověku blízký i nyní.

Obsah: Kosmas si zval k sobě chudáky, kteří znali zajímavé příběhy, které se vyprávěly z otce na syna. Takto se setkáváme se skupinkou čtyř hladových lidí. Ze zrušeného Sázavského kláštera přichází ke Kosmovi i mnich, aby mu dal dokumenty. Tento mnich se pak připojí ke čtveřici. Na poli, který patří Židovi neprávem (neboť Židé nesmějí vlastnit pozemky), umírá jeden z této -již pětice. Mnich ho stihne ještě pokřtít, a tak ho pak musejí pohřbít - zahrabat na Židově poli. Při umírání stařec vzpomíná na místo pohanských obřadů. Mnich se na toto místo vydá, přesvědčen, že na takovýchto místech je zakopán poklad. Bohužel najdou jen pohanskou sochu. Zkouší jí přinést Kosmovi, jako mluvící sochu, ale ten pozná, o co se jedná a vyžene je. Socha je zakopána na poli Žida. Tak tato čtveřice žebrá v Praze od kostela ke kostelu. Když nakrade hrušky, vrací se na toto pole, aby si je také zakopala, ale je přistižena zbrojnošem. Tak se na poli najde vše, mrtvola i socha. Z vraždy a pohanských obřadů je obviněn Žid, má být popraven. Mnich jde za Kosmou. Právě v okamžiku, kdy se pře Bruno s Kosmasem, aby napsal do kroniky více o Sázavském klášteře. Když však slyší přiznání mnicha ze Sázavského kláštera, co způsobil a k čemu se bál přiznat, vyjmou stránky o Sázavském klášteře z kroniky. A jdou zachránit Žida.

Takovýto je příběh. Ale co ho dotváří, jsou rozmluvy kanovníka Kosmase s manželkou Božetěchou, nebo vzdělaným Brunem a Šebířem. 

Vančura uměl napsal historický příběh se známkami lyriky, příběh, ve kterém vše do sebe správně zapadne. A vzbudil ve mě zájem se dozvědět více nejen o Kosmově kronice, ale celkově o historii. A myslím, že o vlastenectví mu šlo vlastně také. Škoda, že jeho dílo je nedopsáno, protože ho za války popravilo gestapo.