7.6.2024 byly otevřené kostely pro veřejnost - ty malé i větší - a ve spoustě z nich na návštěvníky čekali průvodci i doprovodný program. Nebylo to jen pro lidi věřící, pro ty, kteří se zajímají o historii, ale třeba pro toho, kdo se chtěl dozvědět něco více o kostelu v místě bydliště nebo okolí.
My jsme stihli navštívit 4 kostely. A já vám je představím trochu jinak .-) To, co mě napadalo bylo, jak snadno by žáci dokázali rozlišit gotiku, renesanci, románský sloh - jenom návštěvou kostelů.
Další údiv byl nad příběhy, které jsem vyslechla. O tom, jak je historie zajímavá. Ne o nudných datech a nezapamatovatelných jménech, ale o příbězích lidí.
Vyprávěli nám příběh o muži, který do Čech přišel s ničím a tady si vybudoval velké postavení. Získal několik statků, pár městům zajistil práva měst, měl 24 dětí - jenže nepřešel včas na správnou stranu, Bílá Hora, a neměl nic - a i jeho rod vymřel. Prý neunesli konfiskaci majetku a spáchali hromadnou sebevraždu (mohli jsme se přesvědčit v katakombách pohledem na mumie).
V malé (ale vzácné) kapli jsme poslouchali živou renesanční hudbu. Povznášející, ale i tu kárající duchovní. Kapli, na kterou se pracně složili obyvatelé vesnice - tehdy 10 domků, aby nebyla zbořena, když nikdo jiný ji koupit nechtěl. Dílo Santiniho s tolika zajímavostmi, které stojí dodnes v původním stavu.
Románský kostelík postavený z pískovce těženého v okolí, s hřbitůvkem kolem sebe. Zemřel v pochodu smrti čtete na náhrobcích. Kostelík se silnými zdmi, v kterých se schovávali lidé, když krajem táhli drancující nepřátelé.
A jeden rod, který tolik zvelebil naše okolí, a přitom na počátku byla ta zmíněná Bílá Hora, díky níž jeden 44-letý muž (jeden dědic, na kterého nic nezbylo, a tak se musel v životě snažit) získal za nízké částky majetek.
Moci vystoupat po úzkých točitých dřevěných schodech k varhanám. Opít se mešním vínem - bylo opravdu silné. Poslouchat, kolik úsilí stálo, aby něco vzniklo - a kolik úsilí stálo, aby to bylo zachováno do dnešních dnů.
Taková je skutečná historie - o lidech, o štěstí i smůle, o práci. (Někdy nám někdo ukazuje, že je jen o skandálech, o sexu...). Ale motivy a činy lidí, že díky sexu se rodí v bolestech děti (a lidé dřív neměli možnost antikoncepce), které dál nesou naše odkazy, někdy jsou pomíjeny. A je dobře si to připomenout, třeba tím okýnkem do historie.
.JPG)
Jejda a já jsem v běhu života tuto událost otevřených kostelů úplně zazdila. Ty příběhy, které vyprávějí průvodci jsou mnohdy opravdu napínavé a člověk se zamyslí nad tím, jak žije a mohl by trochu poopravit své priority, neboť se máme moc dobře. Děkuji za varhany. Docela mne mrzí, že jsem se letos ještě nikam nepodívala, ale snad se podaří o dovolené. Přeji krásné léto ve zdraví a pohodě.
OdpovědětVymazatVelmi zajímavě pojatá reportáž z Noci kostelů. Za celou historií se skrývají osudy, osudy lidí, známých i úplně neznámých... Vidím kopuli z Panenských Břežan a moc ráda na návštěvu tam vzpomínám...
OdpovědětVymazatLeni, měj hezké letní dny, Helena
Leni,tak to byl moc zajímavý příspěvek.Noc kostelů je velmi zajímavá akce.Bohužel u nás se soustřeďuje už jen na synagogu a kapli na Valdštejně a v obou jsem byla.Mrzí mě,že kostely ve městě v té akci už nejsou.Do některých bych se moc ráda podívala.Měj se hezky
OdpovědětVymazatZajímavě přiblížená Noc kostelů. Letos nějak prošla kolem mne.
OdpovědětVymazatDíky za pěkný příspěvek.
Měj se hezky !
Hanka
Moc hezký článek. Také u nás probíhala Noc kostelů se mší v Loretě, ale nešla jsem tam, protože odtud ze sousedství tam nikdo nešel a sama bych se večer a potmě domů jít bála. Měj se moc hezky.
OdpovědětVymazatLenko, zajímavě jsi pojala toto téma. Proběhla, myslím, i noc muzeí. Jiřina z N.
OdpovědětVymazatKrásný příspěvek...taky jsem byla, ale tady u nás.
OdpovědětVymazatHezký červenec. Eva