Byl jednou jeden král,
ten návštěvy si zval.
Pořádal velké hostiny,
co trvaly dlouhé hodiny.
A všem tu tuze chutnalo,
to sladké i to na slano.
Ten král měl jedno trápení,
dcerušku, co nic nejí.
A ona by i papala,
však místo toho plakala,
to měla prostě ve zvyku,
plakat místo rohlíku.
Ten král se jednou rozzlobil
a ačkoliv to dobrák byl...
Řekl: "Když nemáš hlad,
ať sežere tě drak."
Vzápětí však litoval,
že tím k sobě draka zval.
A drak už letí nad hradem
a nikdo nechce vylézt ven.
Vždyť vidět tuhle nestvůru
je jak potkat noční můru.
Však drakovi to nevadí,
těší se, že se nají.
Až král si dodal odvahy.
Řek: "Nechceme tě tady.
Dcera jen trochu zlobila,
však milá, hodná vždy byla.
Nechceme žádné trápení,
pro draka k jídlu nic není."
A jak to bylo vážení?
Dceruška už všechno jí.
A král se jenom usmívá,
že tak šikovnou dceru má.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc za návštěvu i komentář. Jak jsem se přesvědčila, jste skvělí .-)