Co řeknu ti, až nebudu mít slova

Co řeknu ti, až nebudu mít slova?

Bez hádek, bez pláče, bez vzteku?

Možná se všechno někam schová,

možná že do kouta nebo pod deku.

Vzdám se i otázek, proč kde kdy jak,

prostě si sednu - asi do dřepu,

nebudu kňourat, že ujel mi vlak,

a že nevylezu ani na střechu.

Miláčku, lásko, poklade,

bez tebe nebaví mě svět,

tak to se mi už nestane,

i když jiným budu závidět.

A možná, že všechno bude jinak,

že budu zas létat bez křídel,

a budu hledat, kde je vina,

a ptát se jestlis neviděl.

Jestli jsi neviděl tyhle květy,

a oblohu čistou bez mraků,

a neumíš objevit jiné světy,

kde žije se jen ze zázraků.