Člověk je od přírody líný. Co si budeme nalhávat. Kdyby moh, tak by jen ležel, koukal do nebe, a počítal vlaštovky. Jenže jsme se chytli do smyčky "tohle já chci". Chci létat jako pták. Chci být rychlý jako gazela. Chci být silný jako medvěd. A pak - chci být jako ten druhý. A chci mít to, co má ten druhý. Chci, chci, chci, kvůli tomu udělám všechno. Ale nechci se přitom moc nadřít.
Tak dobře, chci být rychlý jako gazela, ale nehodlám víc a víc běhat, musím něco vymyslet, kolo, vůz, auto... Supr. Chci trávit co nejmíň času různými věcmi. Třeba jídlem - proč se mám namáhat kousat - když můžu vymyslet - nůž. A proč bych měl dělat to a to, když můžu vymyslet stroj. A proč... na co ztrácet čas? Ještě udělám tohle, a pak budu hurá odpočívat. Jenže po hurá odpočívat je opět "chci".
A čím víc toho mám, tím víc času nad tím musím trávit. Musím se o to starat, o dům, auto, zahradu,... Musím věci recyklovat a e-maily roztřídit, musím si majetek ubránit proti ostatním, musím... Když už má těch věcí opravdu kolem sebe hodně, když tráví opravdu hodně času nad tím si to vše udržet v dobrém stavu, najednou přijde uvědomění. Já to vlastně nechci. Vždyť já to vlastně nepotřebuji. Proč se mám takhle honit, abych to všechno měl? Vždyť na světě je i tak krásně. I když neběhám jako gazela, nelétám jako pták a nejsem silný jako medvěd.
A plácne sebou do trávy a počítá vlaštovky...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc za návštěvu i komentář. Jak jsem se přesvědčila, jste skvělí .-)