Otevřela jsem oči. Zelená, modrá barva, možná teple žlutá... snažila jsem se zaostřit. Kytky, slunce, obloha? Moje tělo... Bolelo mě? Nebolelo? Měla jsem ho. Asi ano. Opět jsem oči zavřela únavou,... Připadala jsem si prázdná, otupělá, ale klidná. Nádech, výdech. Nechtěla jsem dělat nic víc. Nádech, výdech. Jinak jsem se nehýbala. Nechtěla jsem se hýbat. Vím, že nebylo ticho. Možná hrála nějaká klidná hudba. Podobalo se to spíš šumění listů. Ležela jsem, poslouchala šumění a opět upadla do spánku. Možná jsem zdálky slyšela ptáky... nejsem si jistá.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
Víš, možná jsi měla včera ještě chmury, a záblo na těle a studila tě tvoje přání, a v součtu pozitiv ti vycházely samé nuly, a pak otevřeš o... -
Děti zahájily sice školní rok, ale bojí se zakašlat nebo kýchnout, aby nebyly poslány domů (kupodivu málokteré toho využije a chce být doma,... -
Venku už to začíná kvést, a tak jsem si vytvořila i pár kytiček z vlny. Návody tří kytiček jsou převzaty z Krásné bydlení , kde najdete ...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc za návštěvu i komentář. Jak jsem se přesvědčila, jste skvělí .-)