Srovnávání

Tohle je jedna z věcí, které nějak nerozumím. Řekla bych, že si děláme zbytečné starosti, když porovnáváme sebe nebo své děti s někým jiným.

Začne to už od mala. On nechodí, a sousedův Pepíček (bratrův kluk, případně "normální" dítě z nějaké odborné knížky) už chodí. On/ona nemluví, on/ona nechodí na nočník, on/ona nejezdí ještě na kole. 

A proč mám srovnávat sebe? Ten druhý vydělává více peněz. Ten druhý má lepší auto. Ten druhý umí tohle a tohle lépe... Jo, tak to je fajn. A co jsem udělala já? No, tak třeba jsem vystudovala tu školu, nebo jsem získala nový pohled na svět,... je úplně jedno co... Ale je to moje. Můj pokrok. Něco, co jsem chtěla já. Tak proč se srovnávat s druhými?

Pokud se budeme srovnávat, budeme i závidět... ale copak víme, jestli to, co mají druzí a co druzí umějí, by bylo k něčemu nám? Copak víme, jestli náhodou není dobře, že něco neumíme ale umíme naopak něco jiného? Třeba ty rozdíly mezi námi jsou dobré právě v tom, abychom si ujasnili co chceme a naučili se spolupracovat.