Zase ptáci. Teď vím určitě. Šumění listů a ptáci. Ale jen z dálky. Otevřela jsem oči. Kytky, slunce, obloha... už jsem viděla jasněji. Ne, bylo to nade mnou, ale nebylo skutečné... namalované, fotografie, možná obrazovka... "Zůstaň v klidu," slyšela jsem tichý hlas, "zůstaň v klidu". Jsem v klidu, jen nevím, kde jsem. "Jsi na zemi a vše je v pořádku," odpovídal tichý mužský hlas. Nepřipadala jsem si ani uklidněná ani vystrašená. Tak fajn, nebe to není. Zkusila jsem pohnout rukou: Au, nejraději bych vykřikla bolestí, ale slova mi uvázla v krku. "Zůstaň v klidu, na vše máš dost času, odpočívej." Jo, odpočívej, nehýbej se, nemluv, a co jako mám dělat? Dívala jsem se na obrazovku nade mnou. Listy se sotva znatelně pohybovaly. Nevím proč, ale sledovala jsem je. Pomalu zas upadala do spánku. Zavíraly se mi oči. Ale nechtěla jsem spát. Bránila jsem se tomu, ale každý záchvěv, škubnutí těla mě bolelo. "Zůstaň v klidu, na vše je dost času," tiše, pomalu, šveholení listů a jejich pohyb,... spánek.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
Možná se někomu bude hodit. Objevila jsem ozdobičky dělané háčkováním z korálků na přízi - možná se tak dá i příze koupit - ale já hledala,... -
Kdo tě občas poponese, když už síly schází? Kdo uklidní tvůj strach v lese, když zašustí v mlází? Tvoje nervy rozrušené bonbony ti obalí, ... -
Ú nor bílý, pole sílí. Dočkali jsme se toho bílého února a pořádné zimy, které tady už dlouho nebyla. Děti se pořádně vyřádily na kopcích i ...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc za návštěvu i komentář. Jak jsem se přesvědčila, jste skvělí .-)