Otevřela jsem oči. Známý pohled na svěží listy. Dívala jsem se na ně a sledovala paprsky slunce a kapky vody. Byly tam dřív? Nehýbala jsem se. Věděla jsem, že by mě to bolelo. Ale kde to vlastně jsem? Proč mě vlastně bolí moje tělo? Proč mě nebolí, když se nehýbám? Co se stalo? Snažila jsem se vzpomenout a jak kdyby mě zabolela myšlenka. "Nesnaž se mluvit, zklidni se... nadechni se..." stejný hlas jako včera. Já přece dýchám. "Nadechni a vydechni, dobře..." Dýchala jsem a dívala se na listy. Raději bych ale viděla tvář, která ke mně mluví. "Vím, že máš spoustu otázek. Dáváme ti teď léky. Ale budeme je postupně omezovat. Je důležité, abys byla v klidu... Nádech, výdech,... pamatuj..." Najednou jsem se chtěla rozbrečet, já chci domů. "Nádech, výdech," slyšela jsem hlas a cítila ruku na mém hrudníku. Asi to byla ruka. Cítila jsem teplo. Nemohla jsem se hnout. Nemohla jsem křičet, brečet. Chtěla jsem domů. "Uklidni se, teď jsi tady, teď je tady dobře." Kdy půjdu domů byla má jediná myšlenka. "Teď se ti zdá všechno těžké, ale uzdravuješ se. Dlouho jsi spala. Budeš v pořádku. Pomůžeme ti. Zavři oči. Budu pořád tady. Jsem tady. Nádech a výdech... nádech a výdech..."
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
Víš, možná jsi měla včera ještě chmury, a záblo na těle a studila tě tvoje přání, a v součtu pozitiv ti vycházely samé nuly, a pak otevřeš o... -
Děti zahájily sice školní rok, ale bojí se zakašlat nebo kýchnout, aby nebyly poslány domů (kupodivu málokteré toho využije a chce být doma,... -
Venku už to začíná kvést, a tak jsem si vytvořila i pár kytiček z vlny. Návody tří kytiček jsou převzaty z Krásné bydlení , kde najdete ...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc za návštěvu i komentář. Jak jsem se přesvědčila, jste skvělí .-)