O dobru a zlu

Bylo jednou jedno dobro a zlo. Zlo si sedělo ve tmě a nic nedělalo. To už to tak bývá, že zlo potřebuje ke svým činům tmu. Dobro zas mělo rádo světlo, k tvoření je světlo potřeba. A tak si rozsvítilo. Zlo zhaslo. Dobro rozsvítilo. Zlo zhaslo. Dobro rozsvítilo. Chvilku se tak dohadovaly, a pak k nim přišel třetí. On někdy je ten třetí potřeba, aby urovnal spor. Tak kluci, dohodněte se. Co se máte co přetahovat. Tak se dohodly, chvíli bylo světlo, chvíli tma.

Dobro si rozsvítilo a udělalo dlouhou čárku. Zlo si zhaslo a smazalo mu ji. Dobro si udělalo dlouhou, co nejdelší čáru. Zlo ji opět smazalo. Dobro chtělo tvořit, zlo chtělo mazat. Tak přišel třetí, aby je rozsoudil. Hele, dobro, udělej si zas čáru, a ty zlo - pozor, smaž jen kousek. A tak vznikla polopřímka. Dobro si udělalo další dlouhou čáru. A zlo opatrně umázlo na jedné a na druhé straně. A měly úsečku. A teď pozor zlo. Dobro udělalo přímku, a zlo mazalo, mazalo, až zbyl jen jeden bodík. A měly tečku.

Dobro i zlo se výtečně bavily. Oba dělaly to, co chtěly.

A tak dělaly dál, a vždycky se našel někdo, kdo je rozsoudil a řekl jim, co dělat. Tak vznikaly pořád zajímavější a zajímavější a pořád složitější věci. Dobro tvořilo, zlo mazalo. Jenže jak tak dobro tvořilo, občas se něco nepovedlo. Dobro si vytvořilo krásné věci, přesličky a plavuně, a všechno rostlo vysoko a vysoko. A vytvořilo si zvířata, která vše žrala a stále rostla a rostla... Zlo bylo rádo, že zvířata ničí, dobro bylo rádo, že zvířata rostou,... Ale co s tím, když ta zvířata žrala a žrala, až nic z rostlin nezbývalo... Co budeme dělat? Muselo to tak být... Zlo zvířata zničilo. Neplač dobro, zas si něco vytvoříš.

A tak přišli na řadu menší zvířata a mezi nimi lidé. Jéé, to mělo dobro a zlo radost. Konečně tu byl někdo, kdo mohl vidět, co všechno dobro a zlo udělaly. Oba se radovaly, že lidé vidí, jak krásný a složitý je ten svět. A že to dokážou ocenit. A byly rádi, že lidé chtějí vědět víc a víc. Protože si myslely, že až lidé poznají, co vše tu je vytvořeno, že to budou chránit, že si toho budou vážit. Že jim pomůžou k vytvoření rovnováhy.

Jenže to začalo vypadat jinak. Ničí všechno, stěžovalo si dobro, přírodu, ostatní zvířata i sami sebe. A tvoří, pořád něco tvoří, už to není kam dávat, já už to nestíhám ničit, stěžovalo si zlo. Oba začaly být nespokojený.

Budeme se muset nechat od zla vymazat jako dinosauři? Nebo začneme přemýšlet a tvořit i ničit s rozmyslem? Tak, aby mělo na světě prostor i to ostatní? Květiny, stromy, zvířata...? Jsme součástí nádherného celku. Zachránit ho znamená zachránit i sebe...