Narození

Tak je to zase tady. Křik dítěte. Přichází na svět.

Vítám tě, maličká, vítám tě, maličký. Ne, já nechci. Nechci procházet bolestí, nechci sám dýchat vzduch, nechci všechno to nové,... Nechci, nechci, nechci. Vraťte mě zpátky do bezpečí, do toho malého prostoru, vím, začal mi být malý, ale teď chci, vraťte mě zpátky.

Nechci, nechci, nechci... ale víš, ono nejde o to, jestli chceš nebo nechceš, ale o to, že ty to zvládneš. Když budeš sám chtít.

Nechci, a budeš sám chtít? Maličké tomu nerozumí, svět je tak strašně složitý, divný, nový... Není, pomohu ti, jemně se ho dotýká milující ruka, rty ochutnává, saje výživné mléko, poznává vůně, hlasy i city, a poznává, že ten nový svět je vlastně podobný, stejný, něžný, hřejivý, zajímavý, jen trochu jinak, než bylo zvyklé.

A otevírá oči, a postupně zvládá, vidět, dotýkat se, poznávat,... Vidíš, říkal jsem, že zvládneš, když budeš sám chtít.

A nemůže se nabažit nového a zajímavého. Rukou, které ho podrží, svých vlastních rukou a nohou, které se učí ovládat. Hurá, hurá, už to umím. Ochutnává, poznává, diví se. Je to zajímavé, chce jít dál, chce vědět víc, chce poznat víc, chce zkusit víc...

Nebezpečí. Zvládneš, když budeš sám chtít. Nejde to! Nebezpečí. Křik, pláč. Nejde to. Padám, ztrácím se, končím. Myslel jsem, že půjdu dál, že vzlétnu do oblak. Proč jsou omezení? Aby tě chránila. Nechci chránit, umím, dokážu, zvládnu, když budu sám chtít.

Zvládneš, když budeš sám chtít. Tak proč? Abys poznal, že zvládneš cokoliv. Když budeš sám chtít. I smích i pláč, i mír i boj, i omezení.

Rozbiji, zničím, zabiji... Nezvládl jsi. Nic jsi nepochopil. Nepochopil jsi omezení a nepochopil jsi, až budeš sám chtít. Já chci. Ničit, rozbíjet? Poznávat, tvořit, milovat a být milován?

Chci zničit omezení. Tak věř. Že zvládneš. Postupně. Že tě chrání. Omezení. Vzpomeň si, jak jsi se narodil slepý, nemohoucí, a jak sis myslel, že nezvládneš. Vzpomeň si, jak jsem tě učil, že zvládneš, když budeš chtít.

A ty jsi chtěl. Viděl jsi, zažil jsi, učil ses, postupně, omezení zraku a rukou tě nepustila dál... A jak jsi byl zmatený, smutný, plný pochybností.

Proč myslíš, že jsi hned nevěděl vše? Proč myslíš, že jsi hned nedostal zrak a tvořivé ruce? Už víš? Už víš, že omezení tě chrání? A až budeš vědět, až dozraješ, omezení se sami ztratí, zmizí, a ty budeš moci jít opět dál.

Už víš? Omezení tě chrání. A dokážeš, když budeš opravdu chtít.