Dnes mě napadlo, že je jednoduché představit si život jako počítačovou hru. Vyberete si osobu, která má nějaké schopnosti, vyberete si prostředí, v kterém chcete být, a pustíte se do hry. Co nejdříve se někam dostat. Co nejlépe něco udělat. Hodně nás ty hry baví, líbí se nám, zaujmou nás, hrajeme je dokola a těšíme se na nové verze...
A v životě? Vybereme si osobu, kterou chceme být. Narodíme se do rodiny, do určitých podmínek. Můžeme zlepšit své schopnosti i je nevyužít. Můžeme si vybrat ze spousty možností. A existují tu zásady. Jako v počítačové hře. Jenže to není taková legrace. Cítíme chyby na svém vlastním těle v podobě bolesti, smutku, strachu, vzteku. A to není zábava...
Jaké jsou instrukce? Podle mě harmonie. Držet se ve středu. Rovnováha. Láska. Soucit. Dobro. Jenže umět to. Nalézt a setrvat...
Počítačové hry se zdají zábavnější, ale dokázat si poradit ve svém životě - dostat se tam, kam člověk chce, získat informace, které potřebuje, vytvořit něco úžasného v tom skutečném světě, mít přátele, rodinu... to je podle mě to nejvíc.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc za návštěvu i komentář. Jak jsem se přesvědčila, jste skvělí .-)