Jak bouřka dává
jiskření uvnitř očí,
někdy se stává,
že se už neotočíš.
Dívám se na déšť,
kapičky smývaj řasy,
klidně si pryč běž,
poslouchám cizí hlasy.
Jak kdyby přišlo
krátké osvěžení,
najednou víš to,
že se zas všechno změní.
Šaty mi moknou,
jsem stále bez deštníku,
zkoušíš svou rukou,
jak moc je mi to k smíchu.
Čistý je zas vzduch,
smyté jsou horké chvíle,
záchranný náš kruh,
plave tu po hladině...
Spojená s tebou,
po vodě s rukávkami,
chodíme ve dvou,
než umíme to - sami.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc za návštěvu i komentář. Jak jsem se přesvědčila, jste skvělí .-)