Pořád se řeší otázka uprchlíků. Přijmout, nepřijmout, chceme je, nechceme. Jsou to chudáci, kteří musí utíkat? Nebo je to úplně jinak? A přicházejí, protože si myslí, že jinde nebudou muset dělat nic a dostávat všechno?
Myslím, že se stačí inspirovat našimi pohádkami, abychom tuto (pro nás složitou otázku dokázali vyřešit). Například princezna se Zlatou hvězdou na čele. Princezna chtěla pracovat. Třeba i v kuchyni u prince Radoslava. Přitom mohla jít za princem a říct, hele, ty princi, já jsem princezna a ty mě musíš teď poslouchat, a dát mi všechno, na co jsem jako princezna zvyklá. Neřekla. A proto v zemi mohla i zůstat a všichni ji měli rádi.
Naopak takový hloupý Honza. Ten si myslel, že létají pečení holubi přímo do pusy. A tak si lebedil na peci a vymýšlel si toho stále víc a víc... Ale jednou i on z té pece slezl a šel něco dělat.
Takže, myslím, že každý z nás tyhle pohádky zná. A buď budeme dávat uprchlíkům čím dál víc a oni si budou vymýšlet toho čím dál víc, nebo prostě jim řekneme, hele, slez z té pece, a jdi taky něco dělat. Ono se samo nic neudělá.
Myslím, že pohádkám rozumíme všichni.
A ještě jeden dovětek - on i ten Kazimír byl nakonec vypráskán i těmi, kdo se ho báli .-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc za návštěvu i komentář. Jak jsem se přesvědčila, jste skvělí .-)