Někdo mě pronásleduje. Vidím před sebou roury. Roury do podzemí. Vlezu do těch rour a objevím nový svět. Pod zemí. Je tam vše, obchody, škola, jen je tam umělé světlo... Když jsme šťastný, zpíváme písně. Vyjdeme na místo, které je nádherné - voda, příroda, a zpíváme. Zní to krásně. Zažívám úžasný pocit. Jenže zpíváme tak hlasitě, že nás pronásledovatelé slyší a najdou nás. Skáču do vody a plavu. Pořád plavu, protože jentak se můžu zachránit. Co to je? Kde jsem? Pořád se ptám. Až mi dali do ruky fotografii. Než jsem se na ni podívala, probudila jsem se.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
-
Víš, možná jsi měla včera ještě chmury, a záblo na těle a studila tě tvoje přání, a v součtu pozitiv ti vycházely samé nuly, a pak otevřeš o... -
Děti zahájily sice školní rok, ale bojí se zakašlat nebo kýchnout, aby nebyly poslány domů (kupodivu málokteré toho využije a chce být doma,... -
Venku už to začíná kvést, a tak jsem si vytvořila i pár kytiček z vlny. Návody tří kytiček jsou převzaty z Krásné bydlení , kde najdete ...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc za návštěvu i komentář. Jak jsem se přesvědčila, jste skvělí .-)