Život zalitý světlem, z kterého člověk vystoupí a vstoupí do tmy. Možná máte všechno, nebo si alespoň druzí myslí, že máte všechno, a pak najednou se svět zhoupne a světlo se zatáhne a nastoupí temnota. Jako by ti dva nikdy nechodili odděleně. Jako by ti dva nikdy nechodili zvlášť.
Jana. Pro mě je tou hrdinkou. Ne, je to dobrý. Sice si pár chvilek z minulého života nepamatuji, ale pomohly mi elektrošoky. Ano, už nemám chuť se zabít. Jsem schizofreničkou? Možná, doktoři sami nevědí... Ale mně je už dobře. Neměj starost.
A zas život zalitý světlem. Kamarádi, pes, rodina. Mamka a táta. A normální život. Jak jen může být, když někde vzadu se skrývá strach. Strach blízkých. A kdy se to bude opakovat? A bude s námi na vánoce? A bude moci dospět a osamostatnit se? A kdo ji pohlídá, až já tu nebudu. Až my tu nebudeme?
Ale ještě je čas. Ještě se Jana směje.
Hoří ti tu svíčka,
vyrážíš do světa,
slzu si pod víčka,
schovala útěcha.
.JPG)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc za návštěvu i komentář. Jak jsem se přesvědčila, jste skvělí .-)