15.Den

Zase ty strašné sny. Ach, Christiane, kéž bys tu byl se mnou. Tak moc mi chybíš. Ale já se jednou z téhle postele zvednu a najdu tě.

Zatajila jsem dech. Slyším hlasy. Co to je? Bojím se. A bolí mě tělo. Co mám dělat? Nemůžu mluvit. A i kdybych mohla, nevěděla bych, jestli mám volat, že jsem tady. Co když jsou to roboti? A co když je všechno nesmysl? Bojím se. Nevím, jestli chci, aby přišli blíž nebo aby odešli.

"Klárko, když máš strach, tak si zpívej." Žádná odpověď na moje dotazy, jen ty podivné vzkazy. Byl Pavel naštvaný. Třeba je čtu Klárce zbytečně. A třeba jí tím pobavím. Nebezpečné to není. Krok za krokem a když máš strach, tak si zpívej, to nejsou vzkazy, které by jí mohli přitížit. Zamyslel se, a nakonec jí vzkaz opravdu řekl.

Když máš strach, tak si zpívej. Uf. Alespoň nějaká myšlenka. "Já se nebojím," zpívám si v duchu. Jediná píseň která mě napadne je o vojenské patrole. Zpívám si jí.

"Generál Laudon jede skrz vesnici, generál Laudon jede skrz ves..." Zpívám celou píseň. Slyším píseň. Z venku. Ale je říkána nepřirozeně. Slyším "zrzatou, zrzatou, tu já mám nejradši, zrzatou, zrzatou, tu já mám rád."

Nerozumím tomu, ale opakuji si v duchu refrén a dosazuji další možnosti. Nevím proč, ale napadají mě sprosté varianty. "Chlupatou, chlupatou, tu já mám - napadne mě. Slyším dohadování. "chlupatou, zrzavou." Ano, hádají se. Hádají se kvůli písni. Ano, dohadují se, jak mají být slova.

Ale já neřekla ani slovo. Nebo snad ano? Ne, neumím ještě mluvit. Čtou mi myšlenky, nebo se mi to zdá? "Prsatou, prsatou," zazpívám si v duchu.

A hned spustí také prsatou, chlupatou, zrzavou. Najednou slyším, jak se hlasy vzdalují. Odcházejí pryč a pořád se tak dohadují. Je dobře, že jsem nechtěla, aby přišli dovnitř. Jsou to divní lidé. Jestli jsou to skutečně lidé. Počkám tu na Christiana. Umiňuji si. Zatím mi nic nechybí.

A cítím se lépe. I když zjištění, že mi čtou myšlenky není příjemné. Ale je to jako s hlasem. Prostě si budu dávat pozor na to, na co myslím. Jako si člověk dává pozor na to, co říká. A jde to vůbec?

15.-16.Noc

Zachránila jsi se. Dnes jsi se zachránila. Dokážeš to. Neboj se a hraj. Všechno, co umíš. Nauč stroje hře. Zvládneš to. Dokážeš to. A hýbej se. Je čas.

http://slunecnyden.blog.cz/1607/16-den