Rozchodový den1

Dnes mě oslovil pan průvodčí: "Vy nemáte radost, že je pátek?" "Mám," odpovídala jsem. "Tak takhle vypadá radost," musela jsem se usmát, a pak mě kontroloval, jestli tu radost opravdu mám. Já, co se tvářila, jak bubák :-)

Mám takové rozchodové období. Už několikáté. A měla bych jednu radu pro ty, kteří si tím procházejí. Buďte k sobě něžní. Člověk v tom období dělá kravoviny. Chtěl by se opít, zaspat to, spáchat pomstu, najít rychle někoho jiného,... A najednou je většina věcí v životě špatně.

Takže jen buďte k sobě něžní, hýčkejte se, zajděte ke kadeřnici, na masáž, choďte na dlouhé procházky nebo do posilovny,... A nezlobte se na sebe za nic. Za to, že jste vzteklý, za to, že jste ubrečený... Nezlobte se ani na partnera. Některé vztahy prostě skončit musí, aby přišlo něco nového.

Neříkejte mi, že to bolí. Protože já to vím. Vím i, že si člověk říká, že už nikdy nenajde nikoho, komu by věřil. 

Neříkejte mi, že se to nedá přežít. Nejsem člověk s hroší kůží, ale nakonec jsem ty mé rozchody přežila.

A nechovala jsem se při rozchodu nejlíp. Nechci je zažívat, nemám je ráda, nesnáším je. Vždycky se ptám proč, a vždycky dostávám jen bolestivé a nepravdivé odpovědi - jako že jsem ošklivá a jsem hloupá, atd.

Tak jestli zažíváte něco takového a jestli se trápíte, zkuste si to své trápení co nejvíce zmenšit. Dělejte věci, které máte rádi, vyjádřete se umělecky - psaním, malováním, tancem, dostaňte ze sebe to trápení a nahraďte ho vírou.

Že ten vztah měl smysl. Že jste se něco naučili. Že jste prožili hezké chvíle a můžete je prožívat zas. Protože si to zasloužíte. Protože někde existuje někdo, kdo hledá právě vás. A to období klidu, ticha, zapomínání, usmiřování se sám se sebou - po rozchodu - je důležité. Je to důležité, abyste získali zas jistotu v sama sebe.

Prostě se nedáme a zvládneme to. A bude i ten úsměv. .-)

Dneska se nemaká :-)