Rozchodový den3

Tenhle rozchodový den je poslední. Končím s minulostí a začínám s budoucností. Možná jsem doufala v návrat. A koho občas po rozchodu nenapadne, že se ten druhý změnil, a všechno by teď bylo perfektní. Kdyby mohlo. 

Možná jsem si myslela, že najdu svoje štěstí na internetové seznamce. Když jsem zjistila, že jen dodávám optimismus nezadaným nebo peskuju nevěrníky, tak jsem se smazala.

Zvykám si na samotu. Už nemám společné víkendy, takže mám více času. Možná tu i přibylo díky tomu více článků.

A jeden článek o osamělosti jsem přečetla. Psalo se v něm, že jediný člověk, s kterým trávíme nejvíc času jsme my sami. A ostatní, ať jsou jakkoliv přátelští a milí s námi nemůžou být každou minutou našeho života. Takže si vždycky zbydeme jen my sami. A sami sobě bychom měli být tím nejlepším přítelem.

Proto je dobré mít záliby. Pro někoho je největší zálibou sport, pro mě to byla zahrada. Vyřádila jsem se při vytrhávání plevele a potěšila se květinami. Je jedno, jakou zálibu člověk má, pokud ho opravdu baví. Pokud nad ní rád tráví čas. Získává tím dobrou náladu a vydá ze sebe energii. 

Když je člověk opravdu osamělý a nemá nikoho, s kým by si promluvil a s kým by se pomazlil - je skvělé mít zvíře. Křečka, kočku, rybičky - někoho, o koho by se staral. A pokud má psa a musí s ním každý den ven, i když se mu nechce, určitě nemá čas cítit se na nic.

Jedno jak to člověk provede, důležité je nepropadnout depresi a špatné náladě.

Myslím, že člověk se k tomu vztahu a rozchodu v myšlenkách vrací. I když si řekne, že to tedy už ne. Ale je skvělé, pokud ty recidivy jsou stále kratší a méně bolestivé. Že se už srovnává s novou situací a dokáže se na vše dívat s větším nadhledem.

A to je k minulosti vše. Některé kapitoly života jsou dopsány. Venku hřímá, vyprší se, a bude zase nový den.

Tak hodně slunečných dnů všem.

Kampak asi cesta vede? :-)