Vzpomínková

Jednou jsem dostala jednu z nejkrásnějších kytic - lučních květin ručně trhanou...

Bílé lístky kopretin,

má rád nebo nemá,

myslí běží klidný stín,

a květina - ta je němá.

Modrá chrpa nevěstí,

zlobu, smutek, pláče,

koupe se tu ve štěstí,

neposedná jako ptáče.

I léčivý heřmánek,

v kytici se chvěje,

zavede tě do dálek,

kde se víc už děje.

Fialové zvonky zní,

něžnou písní viny,

někdy se tak krásně sní

zapláčou i kopretiny.

Žluté střapce si hrají,

ze slunečných paprsků

spřádají tu potají,

další řadu krásných snů.