Smutek

Svět nemá pevný řád,

možná se někam ztratila úcta,

mizí to, cos měl tak rád,

nelíbaj milou tvoje ústa.

Svět vybírá si svůj pád,

cesta ta vede do neznáma,

přestáváš se už smát,

mizí to, co měla jsi ráda.

Je to jak rychlý tobogán,

smutek si bere svoje práva,

jako ten poslední jsi teď brán,

v beznaděj vede slavobrána.

Jak dlouho trvá tenhle pád?

Tak dlouho jako jedno přání,

že i když zažíváš pocit ztrát,

ať je vždy někdo, kdo tě chrání.