Jsem nesmělá, ale léčím se. Byla zrovna sobota a venku nejspíše ošklivě. Seděla jsem u počítače a objevila blog.cz. Nadchlo mě to a začala jsem vybírat z šablon, vybírat pozadí, a konečně vkládat první články. Ten den jsem si zobrazila svoji vlastní stránku snad stokrát. Zkoušela jsem a hledala to nejlepší. Ne moc křiklavé, ne moc smutné, prostě takové, jaké jsem chtěla.
Vytvořit blog, který by byl pro ostatní příjemným zastavením. Který by ukázal, že v životě jsou náhody a zázraky a můžeme se zasmát, i když se nám moc nevede. Prostě všehochuť toho, co člověka napadne. Vymyšlené i pravdivé a kdo ví, kde je mezi tím vším hranice.
Myšlenka se v mysli hledá,
člověk k počítači sedá,
cení se prý každá snaha,
proč připadám si jako nahá?
Prsty kloužou klávesnicí,
zamyšlená, tichá, snící,
nechávám plynout svět,
tím nekonečným mořem vět.
Příběhy tu jsou ke čtení,
komentáře - ty se cení,
děkuji za každou chvíli,
co strávíš tu nad mými díly.
.JPG)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc za návštěvu i komentář. Jak jsem se přesvědčila, jste skvělí .-)