Moje babička chodila rozsvěcet lampy. Nemusela obíhat po vesnici, otočila knoflíkem. Už to byl pokrok. Byla ta jediná z vesnice, která měla zaveden telefon. Chodili k ní telefonovat všichni sousedé. Dnes se mi zdá, že ty telefonní návštěvy nebyly zas až tak časté.
Když jsem dojížděla do školy, tak už měli telefon i moji rodiče. Taťka ho dostal za odměnu z podniku a vyřizoval podnikové vzkazy kolegům z vesnice. Byl to takový ten telefon s ciferníkem a otáčivým kolečkem. Když nastala doba "pro volbu zmáčkněte jedničku a křížek" pracně jsme na něm tu jedničku vytáčeli a křížek hledali. Prostě jsme se nikam nedovolali.
A když jsem se já pak vracela domů a ujel mi někde vlak, protože jsem víckrát přestupovala, hledala jsem telefonní budku. A drobné, které bych tam naházela. Naštěstí jsem se nikdy neztratila a zprávu domů jsem dala.
Můj první mobil jsem dostala od přítele. Po krátké známosti pochopil, že se se mnou chce domlouvat na dalších schůzkách. A tak mi ho dal, i když jsem se hodně bránila. Kampak na mě s pokrokem. Vždyť nic není tak důležitého, aby nepočkalo. Byl to alcatel, pěkně těžký i bytelný, a měl tu výhodu, že když spadnul, rozpadl se na baterku a ten zbytek, dal se dohromady a zas fungoval. Pamatuji si, že mi mockrát spadnul i na tvrdých schodech. Můj další telefon mi spadl na koberec a měl zničený displey.
Ale doba jde dál a mám i dotykový telefon.
Vzpomínám i na to, že kdy jsme jeli autem na výlet, zpívali jsme si v autě, hráli jsme hry, jeden člověk podle mapy navigoval... Dneska si člověk pustí rádio nebo i film v autě, děti mají tablet, cestu řídí navigace. Na výlety se už nechodí s mapou, už se nebloudí a neobjevují nová místa. Vše je objeveno a zaznamenáno v navigaci a v mapách leteckým pohledem.
Teď řešíme už pár týdnů televizi. Máme vyměněnou tu chytrou skříňku pod televizí a ta se rozhodla, že bude dělat recenzi programům. A funguje, když se jí to hodí, když je odpočatá, dobře naladěná (to doslova).
Na flasku se nám nepodařilo nahrát jediný program, protože jsme zjistili, že máme jen 2GB, a to je na filmy málo... a to dřív stačily diskety s několika kb... Stařičký počítač (7let) se přehřívá, internet funguje s přestávkami... takže se vracíme k vynálezu knihtisku.
I když se pokrokovým věcem bráním, nakonec uznám, že je to změna k lepšímu. Určitě si bez spousty věcí, na které jsem si už zvykla, nedokážu představit život, ať už je to počítač, mobil, auto, lednice,... a spoustu dalšího.
Jen mi někdy bývá líto, že se vytrácí ten normální lidský kontakt. Můžeme sepsat spoustu slov na blog a dát spoustu fotografií a hlášek na facebook. Udržujeme takovéto kontakty se stovkou přátel. Ale ta opravdová přátelství se společnými zážitky, zdá se mi, se vytrácejí.
Myslím, že ztraceni v pokroku nejsme, že si to užíváme a chceme pořád víc... Jak kdyby nemělo hranice zdokonalování věcí, které nám usnadňují život. Jen abychom nezapomněli při tom všem pokroku ten život i prožívat.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc za návštěvu i komentář. Jak jsem se přesvědčila, jste skvělí .-)