Tak jsem zas jednou prošvihla seznámení. Byla jsem na povídání o Kongu cestovatele Tomáše Kubeše. Nádherné povídání. Nádherné fotografie. Odvážný cestovatel. Moje dcera se na Afriku těšila. Byla na dovolené v Egyptě. Takže se jí Afrika líbí. Tady ovšem viděla, že Afrika nejsou jen luxusní hotely. Že je to každodenní boj o přežití.
Kupodivu ve tvářích lidí nebyla vidět bída a zoufalství, ale úsměv. Historky, které jsme slyšely, ale tak moc úsměvné nebyly. Nedostatek jídla, nemoci, nedostatečná hygiena, a aby toho nebylo málo, tak bandité a vojáci, kteří by měli chránit, ale neděje se tak.
Celé vyprávění jsem měla takový ten pocit, to snad není ani možné. Člověk si málokdy uvědomuje, jak moc má, když má na jídlo, bydlení, tekoucí vodu a zábavu v podobě televize nebo internetu. Když má bezpečí a svobodu.
Fotografie housenek a opic odradily moji dceru od jídla čehokoliv hýbajícího se a prohlásila, že je vegetarián. Já se otřásala při představě, že ve stejné řece se člověk myje, vykonává potřebu i ji pije.
Rozhodně bych v sobě nenašla odvahu, riskovala nemoc a zastřelení, abych viděla v přírodě gorily vysokohorské. I když to musí být úžasný zážitek, který se jen těžko dá zprostředkovat pořízenými fotografiemi. Člověk by si přál, aby žily stále ve svém přirozeném prostředí, stejně jako další zvířata. A jako lidé, kteří se živí lovem v pralese.
Zaujala mě také škola, kde na jednoho učitele je přes sto dětí. A děti se chtějí učit a vzdělávat. Nebo silnice, které vlastně silnicemi nejsou, jen čárami na mapě.
Jak často si člověk v dnešní době stěžuje. A přitom žijeme ve světě, kam se tito afričtí lidé chtějí dostat. Kdybych byla hodně naivní, hodně bláznivá a hodně dobrodružná, myslím, že bych si z Konga snadno přivezla partnera. Myslí, že tady je ten skutečný blahobyt. A chtějí se dostat do Evropy. Neriskla jsem to. On by mi stejně nejspíš utekl do Německa :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc za návštěvu i komentář. Jak jsem se přesvědčila, jste skvělí .-)