Přišla jsem po cestě do krajiny ticha. Stromy ztrácely listí a zůstaly stát obnažený. Větve vztyčené k nebi. Navzájem propletené v němém úžase a odhalujícím i ty nejmenší větývky. Člověk musel zaklonit hlavu, aby viděl do jejich smutných korun. Bílé nebe. Kapky, které občas dopadly do louží. Je tu podzim.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc za návštěvu i komentář. Jak jsem se přesvědčila, jste skvělí .-)